„U malých dětí je dobré, že si neuvědomují vážnost situace, a to skýtá neuvěřitelné množství komických momentů. Třeba když mi tam syn, kterému zrovna kapala chemoterapie, říkal, že je rád, že nemá žádnou hroznou nemoc. A když se ho zeptáte, jak by vypadala hrozná nemoc, odpoví, že by mu přece z hlavy tekla krev,“ vypráví se smíchem Dvořáková, která se prý často setkává s předsudky okolí. „Lidé mají pocit, že když prožijete něco opravdu těžkého, musíte být nutně depresivní. Jenže existují cesty ven – jak si znovu sáhnout na to, že život je hezký. Je dobré si uvědomit, že jediné, co máme, je tady a teď. V tom mě poučil jeden lékař na dětské onkologii, když tam ležel chlapeček, u kterého to nemělo dobrý průběh a vědělo se, že to nedopadne dobře. Tenhle lékař přišel na vizitu a řekl: Teď nemá horečku, teď je to dobré. Všichni jsme věděli, že je to jen to ‚teď‘“, ale i to mělo obrovskou hodnotu,“ dodává pokorně.
