Léky na obezitu nejsou selháním. Kritika může odradit od důležité léčby

Serena Williams otevřeně promluvila o svém boji s kilogramy po druhém porodu. Přiznala, že i když cvičila a zdravě jedla, váha se nehnula ani o gram. „Bylo to šílené, protože jsem nikdy v životě nebyla v situaci, kdy bych tak tvrdě makala, jedla zdravě a přesto se mi nedařilo dostat se na svou váhu,“ popsala. Nakonec se rozhodla vyzkoušet léčbu pomocí injekcí GLP-1, které se běžně používají při cukrovce 2. typu a obezitě. „Díky GLP-1 jsem shodila přes 14 kilogramů a byla jsem z toho opravdu nadšená,“ řekla bývalá tenistka.

Obezita je nemoc

Obezita je i podle Světové zdravotnické organizace nemocí, která má mnoho příčin. Od genetických predispozic a hormonálních poruch až po vliv prostředí, psychiky či sociálního zázemí. Nejde tedy jen o selhání jednotlivce. „Nejen na sociálních sítích se často setkáváme v mylnou představou, že stačí méně jíst a více se hýbat. To ale u všech lidí s obezitou neplatí, protože jejich metabolismus funguje jinak než u zdravého člověka. Obezita je nemoc a vyžaduje odborný přístup. A změna životního stylu mnohdy bohužel nestačí,“ vysvětluje MUDr. Kateřina Šédová, zakladatelka neziskové organizace Loono.

Moderní medicína proto doporučuje při léčbě obezity kombinaci více přístupů. Od změny životního stylu, která by měla být základem, přes terapii až po farmakologickou léčbu a v některých případech i bariatrickou chirurgii.

Léky mohou zásadně pomoci. Nejsou ale pro každého

Léky na obezitu, které jsou původně určené k léčbě diabetu 2. typu, pomáhají regulovat chuť k jídlu, prodlužují pocit sytosti, snižují zánět v těle i riziko kardiovaskulárních komplikací. U pacientů s obezitou mohou vést bezpečně k výraznému snížení hmotnosti a zlepšení celkového zdravotního stavu. Užívání léků musí jít vždy ruku v ruce s úpravami životního stylu. „Používat léky předepsané lékařem není zkratka ani lenost. Je to forma léčby, která může nemocným zásadně pomoci. Stejně jako se nestydíme léčit vysoký tlak nebo cukrovku, neměli bychom stigmatizovat ani léčbu obezity,“ říká Šédová. „Ale opět upozorňuji, že musí být tyto léčivé přípravky vždy předepsány lékařem, který posoudí jejich vhodnost u daného pacienta. Ne každý je potřebuje,“ dodává.

Když změna životního stylu nestačí

Někteří lidé skutečně zhubnou, když upraví stravu, začnou se víc hýbat, spát a sníží svou stresovou zátěž. Jiným to stačit nemusí, protože jejich metabolismus, hormony, genetika nebo psychický stav hrají proti nim. Někdo má obezitu jako důsledek jiné nemoci, například kvůli hormonálním poruchám, inzulinové rezistenci nebo jako důsledek léčby, například při užívání antidepresiv nebo kortikoidů. V takovém případě nemusí mít úprava životního stylu zásadní vliv. A někdy jde také o čas. Změna životního stylu není vždy snadná a vyžaduje podporu, trpělivost a hlavně čas. U pacientů s obezitou 2. a 3. stupně nebo s přidruženými onemocněními může být rychlé a bezpečné snížení hmotnosti klíčové pro záchranu jejich života. Také v takových případech mohou sehrát léky zásadní roli.

Léky na obezitu ale rozhodně nejsou určeny pro „rychlé hubnutí do plavek“. U lidí s normální hmotností nebo lehkou nadváhou by mohly naopak přinést více škody než užitku. Samoléčba bez doporučení lékaře je nebezpečná a může vést k vážným zdravotním komplikacím.

Kritika a zesměšňování snižuje motivaci a oddaluje pomoc

Ve veřejném prostoru, zejména na sociálních sítích, jsou často lidé, kteří podstupují farmakologickou léčbu obezity, kritizováni, někdy i zesměšňováni. Komentáře typu „stačí přece jen míň jíst“ přitom snižují motivaci a prohlubují pocity studu a selhání. Mohou odrazovat jiné lidi s obezitou od vyhledání pomoci, která jim může zachránit život. Včasná a odborně vedená léčba totiž může předejít vážným zdravotním komplikacím, které s sebou obezita nese.

Obezita významně zvyšuje riziko celé řady vážných onemocnění, fyzických i psychických. Je rizikovým faktorem pro cukrovku 2. typu, vysoký krevní tlak, infarkt i mrtvici, respirační onemocnění, poruchy plodnosti i některé druhy rakoviny, například rakoviny prsu, dělohy, prostaty, tlustého střeva, ledvin, jater a slinivky břišní. A tím výčet stále nekončí.

Zdroj: iDnes.cz, MUDr. Kateřina Šédová