Co dětem (ne)říkat, když přinesou vysvědčení? Rady od psycholožky vám otevřou oči

Konec června – pro děti znamená vysvobození, pro rodiče často mix emocí. Trochu pýchy, trochu úlevy… a někdy i zklamání. Možná jste si představovali, že vysvědčení bude vypadat jinak. Že tam nebude ta trojka z matiky. Že se konečně zlepší čeština. Anebo že si vaše dítě dá víc záležet. Jenže realita je jiná.

A právě v téhle chvíli máme jako rodiče obrovskou moc. Ne ovlivnit, co je napsané v kolonce „hodnocení“, ale ovlivnit, co si z toho dítě odnese. Pocit selhání? Nebo víru, že se může zlepšit a že i přes chyby je pořád milované a přijímané?

Psycholožka Šárka Miková, autorka knihy Milovat nestačí, nám připomíná, že právě tohle rozhoduje o tom, jak se děti budou ke škole a k učení stavět nejen po prázdninách, ale i do budoucna.

„Vysvědčení je jen jedna část toho, kdo jsi.“
Takové vyjádření pomáhá budovat zdravé sebevědomí a oddělit hodnotu dítěte od známek. Můžete jim také říct: „Známky nejsou všechno. Jsi skvělý člověk a to je důležitější.“

„Co ti šlo nejlépe? Co tě bavilo?“
Tyto otázky podporují sebereflexi a zaměření na silné stránky. Dále se můžete ptát: „Z čeho máš největší radost? Co tě letos zaujalo?“

„Je něco, s čím ti můžeme pomoci příště?“
Nabízíte podporu místo tlaku a ukazujete, že v tom dítě není samo. V konverzaci lze pokračovat i tímto způsobem: „Chceš, abychom si příští rok víc povídali o učení nebo ti s něčím pomohli?“

„Děkuju, že jsi mi vysvědčení ukázal/a.“
Jednoduché poděkování posiluje důvěru a otevřenost mezi rodičem a dítětem.

Každé dítě je jiné a potřebuje ukázat podporu jiným způsobem. „Dítěti, které potřebuje jedinečnost a harmonii, zdůrazněte, jak moc vám záleží na tom, aby se při učení cítilo dobře. Dítěti s potřebou kompetentnosti řekněte, že víte, jak je zvídavé a schopné dělat to, pro co se rozhodne. Dítě s potřebou stability ujistěte, že v září nastavíte konkrétní plán a pomůžete mu, aby vše pochopilo a mohlo si dobře procvičit. A dítě s potřebou svobody ujistěte, že učení doma spojíte s pohybem nebo hrou," doporučuje psycholožka, která sestavila také tzv. Teorii typů. „Vysvědčení je zpětná vazba, ne rozsudek. Vaše reakce může dítě buď zlomit, nebo posílit jeho motivaci. Především tehdy, když vezmete v úvahu jeho typ osobnosti.“

Bez ohledu na to, jaký typ osobnosti dítě má, následujících vět a podobných vyjádření je v každém případě lepší se vyvarovat. Negativní reakce sice občas utečou i těm nejtrpělivějším rodičům, ale žádná z následujících vět nepomáhá. Nezlepší situaci, naopak může vztah k učení i k vám narušit.

Vaše reakce má sílu. Může z dítěte udělat někoho, kdo se učí rád, nebo někoho, kdo se učení bojí. A není to o dokonalosti – stačí pár obyčejných vět, které říkají: „Jsem tu pro tebe. Zvládneme to spolu.“

Zdroje: vyjádření psycholožky Mgr. Šárky Mikové, Teorie typů