Šikanovaný tlouštík i sobecký otec: Jak dětství Jiřího Schmitzera poznamenalo jeho vlastní rodinu

O své rodině se Schmitzer vyjadřuje jen zřídka a na detaily je skoupý. V posledních letech se ale jeho děti začaly objevovat po jeho boku, a to zejména při slavnostních příležitostech, jako je udílení filmových cen. Pojďme nahlédnout do soukromí rodiny, kde se talent dědí, ale sláva není tou nejvyšší metou.

Schmitzer si odseděl trest ve vězení a musel svůj život i kariéru budovat od nuly, bez otcovy podpory. Vztahy byly natolik zpřetrhané, že otci nešel ani na pohřeb. Smutným životním paradoxem je, že jméno Jiřího Sováka se v archivních záznamech objevuje také, a to u tragické dopravní události z roku 1971 v Mníšku pod Brdy. Neznámý automobil tehdy usmrtil chodce a řidič z místa nehody zmizel. Svědci však uvedli, že ve stejném čase projížděl stejným směrem i Sovák. Dokument ministerstva vnitra k tomu uvádí, že se v kritickém okamžiku pohyboval svou cestou shodně s dosud neidentifikovaným vozem. Archivní prameny navíc naznačují, že mohl být pod vlivem alkoholu. Přesto se vyšetřování nikdy nedobralo jednoznačného závěru. Příběh herecké rodiny tak zůstává zatížen stínem nevyjasněné tragédie a velké bolesti.

Šikanovaný tlouštík s depresí

Schmitzer si odseděl trest ve vězení a musel svůj život i kariéru budovat od nuly, bez otcovy podpory. Tato zkušenost, plná bolesti a odmítnutí, se stala základním kamenem jeho vlastního přístupu k rodičovství. Své děti vnímá jako samostatné bytosti, které mají právo na vlastní osud. „Myslím, že jsem svým dětem dal široké hranice, ve kterých se mohou pohybovat. Ale když je překročily, byl jsem tvrdej,“ nechal se slyšet Schmitzer, o kterém jen málokdo tuší, že byl v dětství šikanovaným tlouštíkem. Dodnes prý má už od poloviny srpna depresi, přestože se ho školní docházka už dávno netýká. „Je pravda, že jsem si jako tlustoprd užil. A dost. Některé děti vám to spočítají, holky vás nechtějí. Je to dost krutý. Nikdo mě nemlátil, byla to spíš psychická šikana. To ponížení bylo hodně nepříjemný, člověka to poznamená. Udělá si obrázek o světě, o lidech a má ho navěky uložený v emoční bance,“ svěřil se herec.

Tři děti, tři osudy

Z prvního manželství má Jiří Schmitzer dceru. Podle dostupných informací žije již delší dobu v Rakousku, kde vychovává své tři děti. Zahalen tajemstvím zůstává i jejich vztah, protože herec o ní veřejně nemluví.  Z druhého manželství s daňovou poradkyní Irenou má Schmitzer dceru Kristýnu a syna Jiřího. Kristýna je tou, která má k uměleckému světu zdánlivě nejblíže, i když se rozhodla nekráčet přímo v otcových hereckých stopách před kamerou. Vystudovala psychosociální obor, což jí dalo ideální základ pro její budoucí kariéru v showbyznysu, kde působí jako manažerka a PR specialistka. Organizuje kulturní akce a spolupracuje s televizními produkcemi. Ačkoliv netouží po vlastní slávě, na veřejnosti se po boku svého otce objevuje nejčastěji. Doprovázela ho například na předávání Cen české filmové kritiky nebo na Českého lva.

Syn Jiří je otcovou věrnou kopií, tedy co se vzhledu týče. Tam ale veškerá podobnost končí. Jiří mladší se totiž rozhodl pro cestu, která by snad nemohla být od herectví vzdálenější. Vystudoval teologii na Husitské teologické fakultě a k tomu přidal studium filozofie. Přestože se spekulovalo o tom, že se stane knězem, Jiří se touto cestou nakonec nevydal – k tomu by totiž potřeboval magisterský titul, zatímco on se zastavil u bakaláře. Místo kazatelny zvolil práci v terénu jako sociální pracovník. Práce s lidmi na okraji společnosti, například v nízkoprahových centrech pro mládež, mu dává smysl. Herectví ho podle jeho vlastních slov nikdy nelákalo, protože z domova až příliš dobře věděl, co toto řemeslo obnáší a jaké oběti vyžaduje. „Otec je osobnost a to přináší jistá úskalí. Někdy je těžké s ním vyjít, ale jsem vděčný za to, co dneska jsem,“ řekl, když za svého otce přebíral Českého lva.

Schmitzer jako otec: Mezi sobectvím a svobodou

Sám Jiří Schmitzer v otevřených rozhovorech přiznává, že být rodičem je role, na kterou se člověk nikdy nemůže plně připravit. S upřímností sobě vlastní o sobě říká, že byl a je sobec. Umělec jeho formátu zkrátka musí investovat obrovské množství času do přemýšlení a tvorby, což nevyhnutelně znamená, že rodina jde občas stranou. „Často nad tím přemýšlím, že velké objevy v umění bývají vykoupené tím, že trpí děti, manželky, rodiny,“ uvažuje nahlas herec. 

VIDEO: Pomsta, které fandíte. Český snímek Staříci má vše, co má film mít

Zdroje: irozhovory.cz, iDNES.cz, wikipedia.org, super.cz, vlasta.cz