Bylo to buď já, nebo nikdo: Když se ochrana před těhotenstvím stane jen ženskou starostí

„Nejčastějším důvodem je touha po antikoncepční metodě, která je nehormonální, spolehlivá a trvalá,“ vysvětluje gynekoložka Judita Bina Havlínová, která působí jako vedoucí lékařka v německé porodnici Klinikum Kempten. Podle ní se ženy pro sterilizaci rozhodují ve chvíli, kdy si jsou jisté, že už nechtějí další dítě a nechtějí dál „něco řešit“ – měnit nitroděložní tělísko nebo myslet na pravidelné užívání hormonálních pilulek. Sterilizace se provádí v oblasti vejcovodů a neovlivňuje hormony ani menstruační cyklus. „Některé ženy mluví naopak o zvýšení libida díky pocitu svobody a ztrátě obav z otěhotnění,“ říká lékařka.

Sterilizaci podstoupila přímo při třetím císařském řezu. Zákrok jí v nemocnici podrobně vysvětlili, první dny byly bolestivější, pak se stav rychle lepšil. S manželem se dohodli společně. „Řešili jsme, že buď on, nebo já. Řekla jsem, že půjdu já. I kdybychom jednou nebyli spolu, stejně bych to musela řešit,“ vysvětluje. Setkala se ale i s otázkou, proč nejde manžel a s názorem, že je sobec. „Nakonec jsme to tedy raději nikomu neříkali,“ dodává. Dnes mluví kromě úlevy i o smíření: „Smíření s tím, že už to nikdy nezažiju. Ale taky velký respekt ke svému tělu, že přes všechny komplikace mám tři krásné děti.“

Bylo to buď já, nebo nikdo

Tereze K. je o něco víc přes třicet. Děti má dvě a její druhý porod byl dramatický – při pokusu o přirozený porod po předchozím císařském řezu došlo k ruptuře dělohy. „Na sále mi řekli, že další těhotenství nepřipadá v úvahu. Bylo by to životu nebezpečné,“ popisuje. Původně plánovali s partnerem tři děti. Po tomto porodu ale bylo jasné, že další už nepřijde. Lékaři jí doporučovali sterilizaci co nejdříve, ideálně hned na sále, ale jelikož Tereza neměla předem podepsaný souhlas, nebylo možné to udělat zároveň se sekcí. Rozhodnutí tak dál zrálo. „S tím, že druhé dítě je poslední, jsem se smiřovala asi rok,“ říká.

Tělísko kvůli rozsáhlým zásahům do dělohy mít nemohla, hormonům nevěřila a považuje je za rovněž obrovský zásah do těla. Partner zvažoval vasektomii, ale „neměl se k tomu“. Nakonec šla tři roky po druhém porodu na sterilizaci ona. „Věděla jsem, že to potřebuji vyřešit. Vzala jsem to do svých rukou,“ říká. Neskrývá, že v tom bylo i zklamání. „Ne nespravedlnost, spíš zklamání, že to musím vzít na sebe.“ Zároveň ale dodává, že v jejím případě bylo riziko jasně na její straně. „Bylo to specifické. Další dítě by bylo opravdu nebezpečné.“ Zákrok podstoupila v menší nemocnici, čekání bylo krátké. Rekonvalescence trvala několik dní až týdnů, ale hodnotí ji jako zvládnutelnou. Dnes mluví o jistotě a úlevě, i když s lehkým smutkem: „Smířila jsem se s tím. Ale ten pocit svobody tam určitě je.“

Tělo ženy jako poslední instance

V Česku lze sterilizaci podstoupit od 21 let na vlastní písemnou žádost, ze zdravotních důvodů od 18 let. „V Německu je možné podstoupit zákrok na vlastní žádost už od 18 let, ale odborné společnosti jej doporučují až od 30 let. Podle jejich dat je totiž ve věkové kategorii do třiceti vyšší část žen, které svého rozhodnutí později litovaly,“ říká doktorka Havlínová, která právě v této zemi působí.

V Česku jde o zákrok hrazený pacientkou, pokud není medicínsky indikován. Před zákrokem je nutné pacientku poučit o jeho nevratnosti, načež běží lhůta 14 dní na rozmyšlenou. Zákrok se provádí ambulantně během jednoho dne v celkové anestezii laparoskopicky, nebo také při císařském řezu. Vlastní úhrada vyjde na částku mezi deseti až dvaceti tisíci, což z dlouhodobého hlediska vychází jako nejlevnější ženská ochrana před početím. Mužská sterilizace – vasektomie – je technicky jednodušší, ještě levnější, provádí se často v lokální anestezii a její případné zvrácení má poměrně vysokou úspěšnost. „Když se ženami nebo i páry probírám všechny výhody a nevýhody obou typů sterilizace, občas se stane, že se nakonec rozhodnou pro tu mužskou,“ prozrazuje Havlínová.

Přestože by to tedy tak nemuselo být, konečné rozhodnutí o definitivním řešení však často stále končí u ženy, když selžou jiné metody antikoncepce nebo je nedovoluje zdravotní stav. Pokud ochrana selže, je to opět ona, kdo podstupuje potrat. Sterilizace tak pro některé ženy nepředstavuje radikální krok, ale logické vyústění a jediný způsob, jak už nikdy neřešit nechtěné těhotenství. A jak už nikdy nestát před bolavým rozhodnutím, které se týká jejich vlastního těla. „Kdo se po uváženém rozhodnutí pro sterilizaci rozhodne a je si vědom všech výhod i rizik, měl by ji dostat. Každá žena má právo na sebeurčení,“ uzavírá gynekoložka Judita Havlínová.

VIDEO: Sterilizace žen? Komunisti chtěli ozdravení populace, odškodnění je symbol, říká Pašková

Zdroj: Autorský text, gynekoložka Judita Bina Havlínová