Roky marně randila online. Pak v domě praskla trubka a soused se přiznal k tomu, co dlouho skrýval

Bylo to jedno z těch deštivých podzimních odpolední, kdy se lidé schovávají před světem a hledají odpovědi v kartách. Seděla jsem ve své malé věštírně pod pražskou vinicí, obklopená svíčkami s vůní levandule, když se otevřely dveře a vešla žena kolem třicítky. S unavenýma očima a touhou v hlase, kterou jsem poznala hned. Jmenovala se Zdenka, jak mi později řekla, a vypadala jako někdo, kdo už dlouho bojuje s velkou osamělostí.

Srdce mi se svíralo, protože jsem viděla v jejích očích ten strach, pocit, že život utíká a ona zůstane navěky sama. Usmála jsem se na ni a řekla: „Vyložím vám keltský kříž, ten nám ukáže cestu.“ Zamíchala jsem balíček, soustředila se na její energii a pomalu jsem karty rozkládala do klasického vzoru – deset karet, které odhalují minulost, přítomnost, budoucnost a skryté vlivy.

První karta, střed kříže, byla Královna pohárů – symbol citlivé ženy plné emocí, ale i touhy po hlubším spojení. „To jste vy,“ řekla jsem. „Plná lásky, ale teď zraněná minulými zkušenostmi.“ Překrývající karta byla Desítka mečů – konec cyklu bolesti, ale i varování před přílišným lpěním na starých ranách. Minulost ukazovala Osmička pohárů – útlak a odcházení od toho, co nefunguje, což odpovídalo jejím neúspěšným vztahům. Přítomnost pak byla Trojka pohárů – přátelství a společnost, ale ne hluboká láska, jakou by si přála.

Zaměřila jsem se na budoucnost a tu ve výkladu představoval Král pohárů, muž s hlubokým srdcem, solidní a citlivý, protipól Královny pohárů „Vidíte?“ ukázala jsem na krále. „Ten dotyčný je už hodně blízko. Je to někdo, kdo hledá to samé jako vy – vztah, rodinu, stabilitu. Ale cesta k němu nevede přes seznamky, karty ukazují náhodu, ne plánované schůzky. Musíte mít oči otevřené, protože přijde, když to budete nejméně čekat.“

Další karty mluvily o vlivech: Věž v podvědomí naznačovala, že její strach z osamělosti, ten obraz opuštěné staré ženy v domově důchodců ji brzdí. Rada byla Velekněz – ponořit se do sebe a na vnitřní klid. „Nesoustřeďte se na ujetý vlak,“ řekla jsem jemně. „Zkuste změnit úhel pohledu a nechte věci plynout přirozeně. Pokud totiž budete v klidu a souladu se sebou, přitáhnete to správné. Vykašlete se na seznamky, žijte svůj život a zaměřte se na to, co vás dělá šťastnou.“

ČTĚTE TAKÉ: Odhodlal se opustit samotu. Jak introvert našel lásku, když konečně vystoupil ze své ulity

Zdenka odešla s mírným úsměvem, ale viděla jsem, že to bere vážně. Slíbila, že se zamyslí.

O několik měsíců později, to už bylo jaro, se dveře otevřely znovu a opět vešla Zdenka. Tentokrát zářící, se žlutými tulipány v ruce. „Poslechla jsem vás!“ vykřikla nadšeně. „Přestala jsem se honit za těmi seznamkami a zaměřila se na sebe – chodila jsem na večerní jógu, meditovala, četla knihy, chodila na procházky po městě… No a víte, kdo se objevil? Můj soused nade mnou! Vždycky mě třeba několikrát denně pozdravil, ale myslela jsem, že je jen zdvořilý. Jednou jsme ale měli v domě havárii vody, praskla trubka a celý dům byl v chaosu. Dali jsme se do řeči, pomáhal mi s uklízením a najednou se mi svěřil, že se mu už dlouho strašně líbím, ale neměl odvahu mě oslovit. Byl tak nervózní! No, a pak mě pozval na večeři… a teď? Jsme spolu, plánujeme společný život, dokonce i děti. Byla jste to vy a ty karty, co mi otevřely oči. Děkuju!“

Objala mě a já jsem se usmála. Karty nikdy nelžou, jen nám ukazují, jak se dívat na svět. Zdenka teď žije svůj šťastný příběh, který přišel náhodou, ale přesně v ten čas, kdy přijít měl.

VIDEO: Natáčení dokumentárního cyklu ČT – Mise hledání lásky mi ukázalo, že seznamování je dnes docela rychlé, říká herec a režisér Jakub Wehrenberg

Zdroj: autorský text