Když se Lence, úspěšné manažerce, která strávila dvacet let ve vedení nadnárodních firem jako LEGO nebo Mattel, narodil druhý syn Maxmilian, čtyři měsíce se zdálo být vše v naprostém pořádku. Pak ale přišel zlom a diagnóza, která dodnes nemá přesné jméno, jen jasný verdikt: těžké postižení. V takových chvílích je lidskou přirozeností ptát se: „Proč se to stalo mně?“ Lenka, která dnes své zkušenosti předává dál ženám nejen ve vedoucích pozicích ale varuje, že tohle je ta nejnebezpečnější past. „Pusťte to z hlavy. Ta otázka nemá odpověď a čím víc se jí budete zaobírat, tím víc půjdete do deprese,“ vysvětluje Lenka otevřeně v rozhovoru. Negativní myšlenky se totiž mají tendenci řetězit. Stačí jeden spouštěč – například pohled na zdravé prvňáčky s kornouty v první školní den – a už se vezete na vlně úvah o tom, co s dítětem bude, až tady nebudete. „Ten propad do hloubky deprese je strašně rychlý. Vy se prostě dostanete hrozně rychle dolů a dostat se zpátky nahoru je strašně těžké,“ dodává žena, která za svou osvětu o životě s handicapem získala i Cenu Olgy Havlové.
