1 Tři v posteli od pradávna: Jak se proměňovala láska bez monogamie napříč staletími?



Láska, která odmítá být svázaná výhradně dvěma lidmi, rozhodně není výmyslem moderní doby. Od starověkých civilizací přes volnomyšlenkářské komunity 20. století až po dnešní polyamorní páry – vztahy mimo rámec monogamie mají bohatou a často překvapivou historii. Jak se společnost stavěla k tomu, když „věrnost“ znamenala něco jiného?

Polyamorie, tedy schopnost navazovat více milostných vztahů současně za otevřeného souhlasu všech zúčastněných, je dnes považována za jednu z alternativních forem partnerského soužití. Avšak nejde o nový jev – její kořeny sahají hluboko do historie lidstva, od pravěkých komunit přes antické civilizace až po současnou společnost. Tento článek mapuje historický vývoj polyamorie a připomíná známé osobnosti, které ji ve své době otevřeně nebo skrytě praktikovali.

Polyamorie, tedy schopnost navazovat více milostných vztahů současně za otevřeného souhlasu všech zúčastněných, je dnes považována za jednu z alternativních forem partnerského soužití. Avšak nejde o nový jev – její kořeny sahají hluboko do historie lidstva, od pravěkých komunit přes antické civilizace až po současnou společnost. Tento článek mapuje historický vývoj polyamorie a připomíná známé osobnosti, které ji ve své době otevřeně nebo skrytě praktikovali.

V pravěkých lovecko-sběračských společnostech byly vztahy často založeny na sdílení a kolektivní výchově dětí. Podle antropologických studií, například těch, které prezentuje kniha Sex at Dawn, žili naši předci v komunitách, kde sexuální vztahy nebyly výhradně monogamní. Tento způsob života podporoval sociální soudržnost a rovnost mezi pohlavími.

Ve starověkých civilizacích byla polygamie běžnou praxí. Například v Mezopotámii, starověkém Egyptě či Číně bylo běžné, že muži měli více manželek. V antickém Řecku a Římě existovaly různé formy vztahů, včetně těch, které bychom dnes označili za polyamorní. Řecký filozof Sokrates měl blízké vztahy s několika muži i ženami, což naznačuje otevřenost k různým formám lásky.

Středověk přinesl silný vliv křesťanství, které prosazovalo monogamii jako jedinou přijatelnou formu vztahu. Přesto existovaly výjimky, například v některých islámských kulturách, kde byla polygamie povolena. V Evropě byly polyamorní vztahy často tajné a považovány za hříšné.

V 18. a 19. století se objevily osobnosti, které otevřeně praktikovali polyamorii. Georgiana Cavendish, vévodkyně z Devonshiru, žila ve vztahu s manželem Williamem Cavendishem a jejich společnou přítelkyní Lady Elizabeth Foster. Tento trojúhelník trval více než 25 let.
Podobně William Moulton Marston, tvůrce Wonder Woman, žil s manželkou Elizabeth a jejich společnou partnerkou Olive Byrne.

Ve 20. století se polyamorie začala více diskutovat díky sexuální revoluci a feministickému hnutí. Emma Goldman, anarchistka a obhájkyně „volné lásky“, kritizovala manželství jako instituci omezující svobodu žen.
V 80. letech pak psycholožka Deborah Anapol popularizovala termín „polyamorie“ a vydala knihu Love Without Limits, která se stala základním dílem pro mnoho lidí praktikujících tento životní styl.
Sexuální revoluce, označovaná také jako sexuální osvobození, byla zásadní kulturní a společenská změna, která probíhala zejména v 60. a 70. letech 20. století. V západních zemích – především ve Spojených státech a západní Evropě – zpochybnila tradiční představy o sexualitě, genderových rolích, manželství i morálce. Poprvé v moderní historii se o sexu mluvilo veřejně, otevřeně a bez studu.
Základy sexuální revoluce byly položeny už v předchozích dekádách. V roce 1948 publikoval Alfred Kinsey svou průlomovou zprávu o sexuálním chování mužů, o pět let později i o ženách. Jeho výzkum šokoval veřejnost – ukázal, že lidská sexualita je daleko rozmanitější, než se do té doby připouštělo. Podobné studie a výzkumy začaly rozbíjet zažitá klišé o tom, co je „normální“ a „přijatelné“.
Jedním z nejsilnějších symbolů sexuální revoluce se stal antikoncepční pilulka, která byla v USA schválena v roce 1960. Poprvé v historii získaly ženy možnost svobodně rozhodovat o svém těle a reprodukci. Tato kontrola nad vlastní plodností změnila nejen sexuální chování, ale i společenské postavení žen – otevřela cestu k větší emancipaci, studiu a kariéře bez nutnosti přizpůsobit život rodině.
Šedesátá léta byla zároveň obdobím občanských protestů, boje za lidská práva a odporu proti válce ve Vietnamu. S tím souvisel i důraz na osobní svobodu – včetně té sexuální. Do popředí se dostávala témata volné lásky (free love), polyamorie, homosexuality a odmítání tradičního manželství. Vznikala první LGBT+ hnutí, rozvíjely se hippie komunity a sexuální terapie začaly nabývat na popularitě.
Sexuální revoluce pronikla i do kultury – umění, hudby, filmu. Beatles, Rolling Stones nebo Janis Joplin byli nejen hudební ikonami, ale i symboly volnosti, lásky a sexuálního osvobození. V roce 1972 měl premiéru film „Hluboké hrdlo“, který nastartoval tzv. zlatou éru pornografie – období, kdy se porno stalo součástí mainstreamové kultury.
Sexuální revoluce zanechala ve společnosti hlubokou stopu. Vedla ke změnám v legislativě (např. dekriminalizace homosexuality v mnoha zemích), větší otevřenosti v médiích i školství, ale také k diskuzím o hranicích svobody, odpovědnosti a respektu. Její vliv cítíme dodnes – v debatách o genderové identitě, sexuálním souhlasu, nebo právu na potrat.
Sexuální revoluce nebyla jen o sexu. Byla o svobodě rozhodovat o vlastním těle, boření předsudků a otevřenosti. Ukázala, že sexualita není tabu – je přirozenou součástí lidské identity, která si zaslouží pochopení, respekt a rovnost.
Polyamorie není moderní výstřelek, ale forma vztahu s hlubokými historickými kořeny. Od pravěkých komunit přes antické civilizace až po současnost lidé hledali a nacházeli způsoby, jak milovat více lidí současně. Dnešní otevřenost a diskuse o polyamorii navazují na tuto dlouhou tradici a ukazují, že láska může mít mnoho podob.
Jak vypadal ideál krásy konce 60. let? Pokračujte dál v prohlížení.
Polyamorie, tedy schopnost navazovat více milostných vztahů současně za otevřeného souhlasu všech zúčastněných, je dnes považována za jednu z alternativních forem partnerského soužití. Avšak nejde o nový jev – její kořeny sahají hluboko do historie lidstva, od pravěkých komunit přes antické civilizace až po současnou společnost. Tento článek mapuje historický vývoj polyamorie a připomíná známé osobnosti, které ji ve své době otevřeně nebo skrytě praktikovali.
Jak to bylo s polyamorií v různých období a jak vypadal ideál krásy konce 60. let? Pokračujte ve čtení.











