Polyamorie, tedy schopnost navazovat více milostných vztahů současně za otevřeného souhlasu všech zúčastněných, je dnes považována za jednu z alternativních forem partnerského soužití. Avšak nejde o nový jev – její kořeny sahají hluboko do historie lidstva, od pravěkých komunit přes antické civilizace až po současnou společnost. Tento článek mapuje historický vývoj polyamorie a připomíná známé osobnosti, které ji ve své době otevřeně nebo skrytě praktikovali.
Tři v posteli od pradávna: Jak se proměňovala láska bez monogamie napříč staletími?
1 Tři v posteli od pradávna: Jak se proměňovala láska bez monogamie napříč staletími?

2 Pravěk: Společné sdílení a kolektivní výchova

V pravěkých lovecko-sběračských společnostech byly vztahy často založeny na sdílení a kolektivní výchově dětí. Podle antropologických studií, například těch, které prezentuje kniha Sex at Dawn, žili naši předci v komunitách, kde sexuální vztahy nebyly výhradně monogamní. Tento způsob života podporoval sociální soudržnost a rovnost mezi pohlavími.
3 Starověk: Polygamie a otevřené vztahy

Ve starověkých civilizacích byla polygamie běžnou praxí. Například v Mezopotámii, starověkém Egyptě či Číně bylo běžné, že muži měli více manželek. V antickém Řecku a Římě existovaly různé formy vztahů, včetně těch, které bychom dnes označili za polyamorní. Řecký filozof Sokrates měl blízké vztahy s několika muži i ženami, což naznačuje otevřenost k různým formám lásky.
4 Středověk: Omezování a tajné vztahy

Středověk přinesl silný vliv křesťanství, které prosazovalo monogamii jako jedinou přijatelnou formu vztahu. Přesto existovaly výjimky, například v některých islámských kulturách, kde byla polygamie povolena. V Evropě byly polyamorní vztahy často tajné a považovány za hříšné.
5 Novověk: Filozofové a umělci mimo konvence

V 18. a 19. století se objevily osobnosti, které otevřeně praktikovali polyamorii. Georgiana Cavendish, vévodkyně z Devonshiru, žila ve vztahu s manželem Williamem Cavendishem a jejich společnou přítelkyní Lady Elizabeth Foster. Tento trojúhelník trval více než 25 let.
Podobně William Moulton Marston, tvůrce Wonder Woman, žil s manželkou Elizabeth a jejich společnou partnerkou Olive Byrne.
6 20. a 21. století: Polyamorie jako životní styl

Ve 20. století se polyamorie začala více diskutovat díky sexuální revoluci a feministickému hnutí. Emma Goldman, anarchistka a obhájkyně „volné lásky“, kritizovala manželství jako instituci omezující svobodu žen.
V 80. letech pak psycholožka Deborah Anapol popularizovala termín „polyamorie“ a vydala knihu Love Without Limits, která se stala základním dílem pro mnoho lidí praktikujících tento životní styl.
7 Sexuální revoluce: Jak se 60. léta stala symbolem svobody, změny a boření tabu
Sexuální revoluce, označovaná také jako sexuální osvobození, byla zásadní kulturní a společenská změna, která probíhala zejména v 60. a 70. letech 20. století. V západních zemích – především ve Spojených státech a západní Evropě – zpochybnila tradiční představy o sexualitě, genderových rolích, manželství i morálce. Poprvé v moderní historii se o sexu mluvilo veřejně, otevřeně a bez studu.
Zrození nové éry
Základy sexuální revoluce byly položeny už v předchozích dekádách. V roce 1948 publikoval Alfred Kinsey svou průlomovou zprávu o sexuálním chování mužů, o pět let později i o ženách. Jeho výzkum šokoval veřejnost – ukázal, že lidská sexualita je daleko rozmanitější, než se do té doby připouštělo. Podobné studie a výzkumy začaly rozbíjet zažitá klišé o tom, co je „normální“ a „přijatelné“.
Antikoncepce jako symbol svobody
Jedním z nejsilnějších symbolů sexuální revoluce se stal antikoncepční pilulka, která byla v USA schválena v roce 1960. Poprvé v historii získaly ženy možnost svobodně rozhodovat o svém těle a reprodukci. Tato kontrola nad vlastní plodností změnila nejen sexuální chování, ale i společenské postavení žen – otevřela cestu k větší emancipaci, studiu a kariéře bez nutnosti přizpůsobit život rodině.
Kultura protestu a touha po svobodě
Šedesátá léta byla zároveň obdobím občanských protestů, boje za lidská práva a odporu proti válce ve Vietnamu. S tím souvisel i důraz na osobní svobodu – včetně té sexuální. Do popředí se dostávala témata volné lásky (free love), polyamorie, homosexuality a odmítání tradičního manželství. Vznikala první LGBT+ hnutí, rozvíjely se hippie komunity a sexuální terapie začaly nabývat na popularitě.
Umění, hudba a porno
Sexuální revoluce pronikla i do kultury – umění, hudby, filmu. Beatles, Rolling Stones nebo Janis Joplin byli nejen hudební ikonami, ale i symboly volnosti, lásky a sexuálního osvobození. V roce 1972 měl premiéru film „Hluboké hrdlo“, který nastartoval tzv. zlatou éru pornografie – období, kdy se porno stalo součástí mainstreamové kultury.
Následky a dědictví
Sexuální revoluce zanechala ve společnosti hlubokou stopu. Vedla ke změnám v legislativě (např. dekriminalizace homosexuality v mnoha zemích), větší otevřenosti v médiích i školství, ale také k diskuzím o hranicích svobody, odpovědnosti a respektu. Její vliv cítíme dodnes – v debatách o genderové identitě, sexuálním souhlasu, nebo právu na potrat.
Sexuální revoluce nebyla jen o sexu. Byla o svobodě rozhodovat o vlastním těle, boření předsudků a otevřenosti. Ukázala, že sexualita není tabu – je přirozenou součástí lidské identity, která si zaslouží pochopení, respekt a rovnost.
7 Sexuální revoluce: Jak se 60. léta stala symbolem svobody, změny a boření tabu
Sexuální revoluce, označovaná také jako sexuální osvobození, byla zásadní kulturní a společenská změna, která probíhala zejména v 60. a 70. letech 20. století. V západních zemích – především ve Spojených státech a západní Evropě – zpochybnila tradiční představy o sexualitě, genderových rolích, manželství i morálce. Poprvé v moderní historii se o sexu mluvilo veřejně, otevřeně a bez studu.
Zrození nové éry
Základy sexuální revoluce byly položeny už v předchozích dekádách. V roce 1948 publikoval Alfred Kinsey svou průlomovou zprávu o sexuálním chování mužů, o pět let později i o ženách. Jeho výzkum šokoval veřejnost – ukázal, že lidská sexualita je daleko rozmanitější, než se do té doby připouštělo. Podobné studie a výzkumy začaly rozbíjet zažitá klišé o tom, co je „normální“ a „přijatelné“.
Antikoncepce jako symbol svobody
Jedním z nejsilnějších symbolů sexuální revoluce se stal antikoncepční pilulka, která byla v USA schválena v roce 1960. Poprvé v historii získaly ženy možnost svobodně rozhodovat o svém těle a reprodukci. Tato kontrola nad vlastní plodností změnila nejen sexuální chování, ale i společenské postavení žen – otevřela cestu k větší emancipaci, studiu a kariéře bez nutnosti přizpůsobit život rodině.
Kultura protestu a touha po svobodě
Šedesátá léta byla zároveň obdobím občanských protestů, boje za lidská práva a odporu proti válce ve Vietnamu. S tím souvisel i důraz na osobní svobodu – včetně té sexuální. Do popředí se dostávala témata volné lásky (free love), polyamorie, homosexuality a odmítání tradičního manželství. Vznikala první LGBT+ hnutí, rozvíjely se hippie komunity a sexuální terapie začaly nabývat na popularitě.
Umění, hudba a porno
Sexuální revoluce pronikla i do kultury – umění, hudby, filmu. Beatles, Rolling Stones nebo Janis Joplin byli nejen hudební ikonami, ale i symboly volnosti, lásky a sexuálního osvobození. V roce 1972 měl premiéru film „Hluboké hrdlo“, který nastartoval tzv. zlatou éru pornografie – období, kdy se porno stalo součástí mainstreamové kultury.
Následky a dědictví
Sexuální revoluce zanechala ve společnosti hlubokou stopu. Vedla ke změnám v legislativě (např. dekriminalizace homosexuality v mnoha zemích), větší otevřenosti v médiích i školství, ale také k diskuzím o hranicích svobody, odpovědnosti a respektu. Její vliv cítíme dodnes – v debatách o genderové identitě, sexuálním souhlasu, nebo právu na potrat.
Sexuální revoluce nebyla jen o sexu. Byla o svobodě rozhodovat o vlastním těle, boření předsudků a otevřenosti. Ukázala, že sexualita není tabu – je přirozenou součástí lidské identity, která si zaslouží pochopení, respekt a rovnost.
8 Láska bez hranic
Polyamorie není moderní výstřelek, ale forma vztahu s hlubokými historickými kořeny. Od pravěkých komunit přes antické civilizace až po současnost lidé hledali a nacházeli způsoby, jak milovat více lidí současně. Dnešní otevřenost a diskuse o polyamorii navazují na tuto dlouhou tradici a ukazují, že láska může mít mnoho podob.
Jak vypadal ideál krásy konce 60. let? Pokračujte dál v prohlížení.





