Jaké to bylo, když jsi si v Showparku poprvé nevydělala na nájem?
„No, bylo to těžké. Věděla jsem, že to někdy musí přijít – nemůže se dařit pořád. Ale když to přišlo, cítila jsem se jako fakt největší loser a dost to zamávalo s mým sebevědomím – protože to byla zrovna noc, kdy hodně holek kolem mě pracovalo, a já si říkala: „Tak co je se mnou špatně?“ Jela jsem pak taxíkem na byt a normálně se mi chtělo brečet. Nebylo to kvůli těm penězům, protože finančně to pro mě nebyla skoro žádná ztráta a za celou dobu v Showparku jsem si vydělala mnohonásobně víc. Ale spíš jsem dost pochybovala sama o sobě. Říkala jsem si, že možná doteď to bylo jen štěstí a že teď už se mi nikdy nebude dařit, že bych na sobě měla něco změnit, že asi nejsem dost dobrá… Po té noci jsem zalezla do postele a usnula u Netflixu. Ráno jsem si to ale racionálně rozebrala a došla jsem k tomu, že jeden špatný den přece nepřeváží všechny ty skvělý dny – a to, že jsem schopná si v téhle práci vydělat super peníze, mít stálé zákazníky a vidět, že lidé ode mě odcházejí spokojení. Uzavřela jsem to s tím, že to byla holt smůla, že to k tomu prostě patří a neznamená to, že je něco špatného se mnou. A taky – lidi zažívají mnohem horší věci než to, že se mi jedna noc v práci nepovedla. Není to konec světa.
Říkáš, že touhle prací chceš strávit jen dva roky. Nebo plánuješ nějakou konkrétní částku a neskončíš dřív, než ji vyděláš?
„Mám to omezené časově – chtěla bych být v byznyse ještě dva roky. Můj cíl je vydělat si na byt v Praze. Původně jsem si říkala, že bych ho chtěla koupit pro sebe, a až začnu pracovat v normální práci, nebudu se muset stresovat s nájmem. Jenže byty, které se mi líbí, začínají tak na patnácti milionech a víc. Což se podle mě dá za ty moje dva roky stihnout. Teď ale začínám trochu přehodnocovat strategii – spíš si koupím dva menší byty, které bych pronajímala, abych si zajistila pasivní příjem a měla něco, co se dá případně prodat. Zatím to ale neřeším nijak extra, na to je ještě čas."
