Prostituce tu nebyla výjimkou, ale součástí každodennosti. Fungovala tiše za zavřenými dveřmi bytů, ale i oficiálně v tzv. „tolerovaných domech“, které podléhaly policejní kontrole. Rakousko-uherské úřady totiž zvolily pragmatický přístup: místo zákazu regulace. Ženy musely být registrované, pravidelně docházely na zdravotní prohlídky a měly přidělené místo, kde směly pracovat.
Žižkov si vysloužil pověst drsné, ale živé čtvrti. Hranice mezi hospodou, tanečním sálem a nevěstincem byla často tenká. Stačilo projít zadním traktem domu a ocitli jste se v jiném světě – v místnostech s těžkými závěsy, tlumeným světlem a vůní levného parfému.
