„Vydělala jsem půl milionu za měsíc,“ říká studentka práv živící se prostitucí

Celeste, což není její pravé jméno, je jednadvacet let a studuje Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Jako mnozí studenti si kromě školy taky našla práci, aby si vydělala na živobytí. Jenže Celeste nešla cestou běžné brigády, ale stala se prostitutkou. Kromě stálých klientů, se kterými má soukromé schůzky a které doprovází třeba na dovolenou, je možné ji potkat v jednom z vyhlášených pražských podniků zaměřených na sexuální služby. Pod příslibem zachování anonymity souhlasila Celeste s velmi otevřeným rozhovorem.

Měla by podle tebe být prostituce legální a platit daně?

Tohle je docela těžká otázka… Co se týče legality – prostituce tu není nelegální, nikdo mě nemůže zatknout za to, že mám s někým sex za peníze nebo že mu poskytuju společnost. Explicitně ale legální není a zákoník práce ji neuznává jako legitimní formu výdělku. Takže čistě sobecky – nechce se mi platit daně a dávat státu kousek svojí „výplaty“, když se tu k prostituci přistupuje jako k něčemu, co se neděje a co vlastně neexistuje. Navíc jsem ještě v pozici, kdy nemusím jako studentka platit ani zdravotní, ani sociální pojištění a nic mě nenutí daně platit. Prakticky to ale do budoucna pro mě představuje problém – můj nejvyšší měsíční výdělek byl okolo půl milionu korun a i v době, kdy jsem měla zkouškové a pracovala jsem o dost míň, jsem si vydělala okolo dvou set tisíc korun za měsíc. Tyhle peníze nemůžu jako nezaměstnaná studentka nosit do banky, aniž by to někomu bylo divné. Mít je všechny doma je taky docela psycho – představ si, že máš po bytě doma schovaný třeba milion. Tenhle měsíc se tak chystám si otevřít živnost, zjišťovala jsem si nějaké možnosti a lze si otevřít živnost na „služby osobního charakteru“, pod co bych to, co dělám, mohla schovat. A tím bych si alespoň část peněz mohla dát každý měsíc na účet a část peněz přiznat jako výdělek. Chtěla bych si našetřit na byt v Praze a ráda bych si ho koupila za legální peníze. Jediné, co řeším, je to, aby se moji rodiče nedozvěděli, že mám otevřené OSVČ, a aby se nevyptávali, nezjistili, kolik vydělávám atd. Nerada bych jim lhala.

Jak ses cítila s prvním zákazníkem?

No, bylo to náročný. Když jsem byla první noc v klubu, vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Manažer mi tehdy vysvětlil nějaká základní pravidla, čím přivolám security, jak se platí nájmy, kolik stojí, kde vezmu čisté ložní prádlo, že můžu kohokoliv odmítnout, že si mám brát peníze vždy předem a nikdy nedělat nic, co nechci. A odešel. A já stála v pokoji a byla jsem strašně nervózní. Otevřela jsem dveře a za chvíli přišel zákazník, já mu řekla cenu a on souhlasil. A celou dobu jsem myslela na to, co mám dělat, jestli si mám dát první sprchu já nebo on, kdy si mám říct o ty peníze a co všechno vlastně bude chtít. Fakt jsem byla strašně nervózní. A on vytáhl z kapsy zmačkaný bílý tričko a poprosil mě, abych si ho oblékla, že chce jenom ležet vedle mě a objímat mě v tom bílém tričku. Takhle jsme spolu leželi hodinu, dal mi za to 6 tisíc a po hodině odešel. Pamatuju si, že jak se za ním zavřely dveře, tak jsem koukala na ty peníze a přišlo mi to vtipný. Možná že kdyby můj první zákazník nebyl takhle v pohodě, tak že bych třeba ze Showparku utekla a už se tam nikdy nevrátila.

Co nejhoršího si se zákazníkem zažila?

Já naštěstí zatím nemám žádné děsivé historky, protože si zákazníky vybírám. Když vidím, že je třeba někdo opilý nebo se chová divně, tak ho radši odmítnu, než abych se na tom pokoji stresovala. Ale kdyby se cokoliv dělo, vím, že je na pokoji alarm, a když ho zmáčknu, přijde security a pomůže mi.
Co pro mě je občas náročné, je poslouchat různé příběhy – kolikrát mi na pokoji zákazníci řeknou strašně smutné životní příběhy. A já nikdy nevím, co jim mám na to říct, jak je mám „utěšit“ nebo rozveselit… Kolikrát jsem jela na byt a ještě druhý den jsem o tom, co mi řekli, přemýšlela.

Chtějí klienti používat nějaké hračky? Pokud ano, které jsou populární?

To je vtipný, že se na to ptáš – jeden z mých stálých zákazníků teď začal chtít v posteli trochu experimentovat. Začalo to tím, že chtěl, abych mu dala lehčí výprask. Objednal teda celou sadu BDSM pro začátečníky, já ji šla vyzvednout (je ženatý a doma to mít nechtěl, aby mu to manželka neobjevila). Rozbalila jsem ji a došlo mi, že o tom vlastně vůbec nic nevím, a nechtěla jsem ho zranit nebo aby neměl modřiny, protože by to asi špatně vysvětloval doma. Takže jsem si to musela nastudovat. Pak přišel s tím, že by si chtěl vyzkoušet anální kolík, takže jsem zase běžela pro anální kolík :D. Za pár týdnů se zase uvidíme a to chce jak výprask, tak anální kolík a líbilo by se mu, kdybych na sobě měla šaty z latexu. Takže jsme vybrali společně šaty, já si je zase vyzvedla a aktuálně mi visí ve skříni na bytě a já se docela těším, až je vytáhnu poprvé „do akce“.

Další můj stálý zákazník přišel s tím, že by chtěl, abych měla v sobě vibrační vajíčko na dálkové ovládání, které měl u sebe on. Přišel s tím v rámci jednoho eskortu, kdy jsme šli společně na večeři a chtěl, abych ho měla „v sobě“ a on ho mohl ovládat. To mi přišlo docela vtipné.

Jinak co se týče Showpark zákazníků, občas se na to ptají, ale ještě nejsem taková střelkyně, abych tam sebou nosila arzenál hraček a nabízela to. Vím, že hodně holek tam má různá dilda a tak, takže si do budoucna asi taky nějaké pořídím.

Co bys dělala, kdyby za tebou jako klient přišel třeba tvůj profesor?

Tohohle se docela bojím a upřímně čekám, kdy se to stane. Ale říkám si, že oni jako zákazníci by mě spíš nepoznali, protože učí tolik lidí, že bych jim třeba připadala povědomá, ale určitě by si mě nespojili s konkrétní studentkou z konkrétního předmětu. Stejně tak není stoprocentně jisté, že by skončili u mých dveří a chtěli by jít na pokoj zrovna se mnou. Kdyby se to ale stalo, asi bych je odmítla, přišlo by mi to fakt zvláštní. Nebo bych se zavřela na pokoji a počkala, až odejdou. Určitě bych je na chodbě nebalila a nesnažila se je natáhnout do pokoje.
Čeho se taky bojím a co je spíš reálné, je to, že v budoucnosti, až odejdu z tohoto byznysu, potkám v rámci práce někoho, kdo mě znal jako společnici. Těžko říct, jak si s tím poradím, ale je to riziko, se kterým počítám.

Měla jsi třeba nějaké předsudky, než si začala dělat tuhle práci?

Strašně moc. Představovala jsem si, že holky, co dělají tuhle práci, jsou závislé na drogách, pijou, určitě jsou z rozvrácených rodin, že se jim stalo něco hrozného, když skončily jako prostitutky. Fakt jsem se bála prvního dnu, co tam bude za holky. A dost jsem bojovala se sebou, říkala jsem si, že jsem přece „lepší“ než ony a „jestli mám tohle zapotřebí“… Hodně jsem se prostě bála, a tak se to ve mně všechno bilo.
A pak jsem přišla do Showparku a všechny ty holky vypadaly „normálně“. Nikdo nebyl opilý, sjetý… Některé holky vypadaly jako modelky, jiné zase jako třeba moje spolužačky, prostě normální holky, tak jsem si pak říkala, že jsem vlastně byla hloupá, že jsem si to myslela. A vlastně ani nevím, kde jsem tuhle představu sebrala – prostě jsem měla za to, že holka, co se živí prostitucí, je určitě zoufalá nebo feťačka.

Změnil se tvůj pohled na muže od té doby, co poskytuješ sexuální služby?

Docela ano. Ale vlastně v dobrém. Hodně zákazníků třeba přichází a vidím, že mají prstýnek, nebo mi to i řeknou, že jsou ženatí. A pak začnou povídat o tom, jak mají rádi svoji ženu, ale že ona s nimi nechce už spát, že je podle ní všechno jeho chyba, že se cítí jenom jako kasička na peníze, že má pocit, že cokoliv, co udělá, je špatně … Tak těch je mi vždycky líto a přitom bych si řekla, kdybych neslyšela ten příběh, že je to kretén, co podvádí svoji manželku. Pak ale jsou zákazníci, co jsi hrajou na alfa male, a že mi ukážou něco, co jsem v posteli ještě nezažila. O nich si vždycky myslím svoje a doufám, že se brzo udělá. Paradoxně tyhle wannabe alfas jsou v sexu strašně špatní. Naštěstí většinou vydrží tak tři minuty a pak je konec, tak to netrvá moc dlouho.

Myslím, že se mi celkově změnil pohled na lidi – moji kamarádi jsou všichni v podobným věku a všichni řešíme třeba podobný životní události nebo témata – vysoká, stres ze zkouškovýho, stěhování od rodičů, vztahy… A pak přijdu do práce a moji zákazníci mají věkový průměr tak 45 let a najednou poslouchám, jaký to je po X letech v manželství, jak se po něm vozí šéf, jak se mu nedaří v podnikání, že se bojí o svoje děti, jak se chystá kupovat další auto, že o víkendech rekonstruuje chatu, že je starej a už mu tolik nestojí… No, prostě něco, co já ani moji kamarádi rozhodně nezažíváme :D. A je to pro mě zajímavý vidět tolik lidských příběhů. Možná je to tím, že tuhle práci dělám pár měsíců, možná že kdyby ses mě zeptala za ty dva roky, třeba budu všechny nenávidět a nebudu už chtít nikdy pracovat s lidma :D.

Máš mezi klienty i nějaké ženy?

Zatím ne – a nejsem si jistá, jestli bych to zvládla. Zatím jsem se naučila být si jistější s chlapama, a kdyby za mnou v Showparku přišla nějaká zákaznice, asi bych byla stejně nervózní, jak z mého prvního zákazníka.

Zdroj: celeste.will.00

Novinářka měla sex během reportáže ve swingers klubu. Mamka se tomu smála, tvrdí žena