Pravdivé příběhy: „Teta z Ameriky“ zmizela po týdnu. I s našimi úsporami a doklady

Když mi máma zavolala, že se k nám na pár dní nastěhuje „teta z Ameriky“, trochu jsem se zarazila. O žádné tetě z Ameriky jsem nikdy neslyšela. Prý se jmenuje Jarka, je to vzdálená sestřenice z máminy rodiny a má za sebou složité období. Rozvádí se, prý jí manžel nechal bez prostředků a ona se snaží začít znovu. Nabídli jsme jí tedy pomocnou ruku. Tehdy mě nenapadlo, že si taháme domů někoho, kdo nám obrátí život naruby.

Teta působila velmi otevřeně a sdílně. Každý večer si s námi sedla do obýváku a pečlivě nám vyprávěla, co ten den na úřadech zažila. Mluvila o tom co všechno kde musí doložit, kde všude byla žádat o potvrzení, a dokonce nám ukazovala formuláře, které prý musela vyplnit. Všechno působilo důvěryhodně. Vysvětlovala nám, proč potřebuje kopie dokladů, proč si zapisuje různé adresy a kontakty. Věděla přesně, co říct, aby v nás vyvolala soucit i důvěru.

Jednoho dne jsem měla ve škole volnou hodinu. S kamarádkami jsme se rozhodly, že ji strávíme v novém obchodním centru, které nedávno otevřeli hned přes ulici. Chtěly jsme jen na chvíli vypnout, mrknout se po slevách a možná si pořídit něco na sebe. Vběhly jsme do prvního obchodu s oblečením a hned mezi regály jsem zůstala stát jako přimražená. U kabinek jsem zahlédla tetu. Flirtovala – a to dost laškovně – se starším mužem. Smála se, dotýkala se ho na rameni a on měl plné ruce tašek z luxusních dámských butiků. Proklouzla jsem mezi regály, aby si mě nevšimla, a v hlavě si přísahala, že se jí na to večer zeptám. Chtěla jsem jen vědět, kdo ten muž je – možná někdo, koho zná z dřívějška, nebo jen kamarád, kterého náhodou potkala.

Večer, když jsme po večeři seděly v obýváku, jsem se nenápadně zeptala: „Teto, dneska jsem tě asi zahlídla v obchodním centru… byla jsi tam s nějakým pánem?“ Podívala se na mě trochu překvapeně, ale pak se jen zasmála. „To sis mě musela s někým splést, zlato. Vždyť víš, že sotva dám dohromady peníze na kafe, natož na nové oblečení. Všechno jsem utratila za tu zatracenou letenku sem,“ odpověděla s úsměvem, který mě měl zřejmě uklidnit. Jenže mě to neuklidnilo ani trochu – naopak. V hlavě mi začaly naskakovat všechny ty tašky s logy drahých značek, ten muž v košili s monogramem, její smích… 

Telefon tety už byl ale vypnutý. A to rodiče nevydrželi — zavolali policii a nahlásili její zmizení. Policisté dorazili hned druhý den ráno a jejich první otázka nás naprosto zaskočila: „Neztratilo se vám doma něco?“ Táta a máma se na sebe jen nechápavě podívali. Policisté je požádali, aby zkontrolovali cennosti, hotovost, doklady… a pak přišel šok. Zmizelo úplně všechno. Maminčiny šperky, peníze šetřené na dovolenou, doklady, rodné listy — každý kout skříně byl pečlivě vybraný.

Policisté jen pokrčili rameny. „Na stanici je to známá firma,“ poznamenal jeden z nich. Ukázalo se, že „teta z Ameriky“ má na kontě několik případů – okradené seniory, drobné podvody, falešné sliby. Za posledních deset let stihla v okolí napáchat víc, než by kdokoli čekal. Policisté byli překvapeni, že naši rodiče nic netušili. A naši rodiče byli zase v šoku, když zjistili, že žena, kterou vítali jako příbuznou z dalekých států, ve skutečnosti celou dobu bydlela jen o tři zastávky dál.

Zdroj: Čtenářka Eliška (zpracováno pro redakční použití)