Dcera legendárního ministra kultury Pavla Dostála o seznamování: Na Tinderu jsem byla kovaná

Narodila se sice v srpnu 1988 v Přerově, ale jak sama s oblibou říká, rodačkou z Přerova se vůbec necítí – maminka tam pouze odjela do porodnice a hned se s malou Pavlou vrátila domů na Hanou. Pavla je „čistokrevná“ Olomoučanka, která své dětství prožila v panelovém domě přezdívaném „Ypsilonka“ v lokalitě U Kovárny. Bylo to dětství, které sama označuje za bujné a zajímavé, plné autentických zážitků, které se dnes z měst pomalu, ale jistě vytrácejí.

Od pedagogiky k DAMU a režii

Ačkoliv ji geny táhly k umění, její první vzdělávací kroky vedly na Střední pedagogickou školu v Přerově. Divadlo v té době vnímala spíše jako ochotnickou radost, ale zkušenosti z olomouckého divadla Tramtarie ji utvrdily v tom, že pedagogika nebude tou hlavní životní rolí. Rozhodla se zariskovat a podala přihlášku na pražskou DAMU. Vystudovala činoherní herectví a její absolventskou rolí byla Kačenka v inscenaci Hosté. A aby toho nebylo málo, pustila se i do studia režie a dramaturgie. Studium režie sice nakonec nedokončila, protože ji pohltilo angažmá v Ostravě, ale tato kapitola pro ni zůstává neuzavřená. „Čím jsem starší, tím se k zájmu o režii zase postupně dostávám,“ přiznává s tím, že ji fascinuje proces vzniku díla i zodpovědnost, kterou režisér nese.

Studium mezi postiženými a cesta vzhůru

Zlom v její kariéře přišel v roce 2014, kdy získala stálé angažmá v ostravské Komorní scéně Aréna. Pro mladou herečku to byla škola života i řemesla. Ostrava jí nabídla příležitosti, které se neodmítají, včetně role mentálně postižené dívky Ruth ve hře Bílý muž a Rudá tvář. Aby se do postavy vžila, docházela do centra pro osoby se zdravotním postižením Čtyřlístek.

Právě za výkony na ostravských prknech, konkrétně za roli Sestry v inscenaci Smíření, se v roce 2018 stala historicky první držitelkou Ceny Jantar v kategorii Herečka roku. Navzdory úspěchům a oceněním se v roce 2019 rozhodla Ostravu opustit, protože ji lákala svoboda „volné nohy“ v Praze. Širší veřejnost Pavlu zaregistrovala především díky televizním obrazovkám. Její role Kláry v kultovním hokejovém seriálu Lajna z ní udělala známou tvář prakticky přes noc. Následovaly projekty jako Hasičárna Telecí, Pálava, Specialisté nebo role seriálu Jedna rodina, kde si zahrála po boku Vincenta Navrátila Terezu.

Lásky, bizár a kámoši z Tinderu 

Pavla patří ke generaci, která se nebojí moderních technologií ani v milostném životě. „Já jsem na Tinderu byla kovaná a za ta léta, co jsem tam byla, pak nebyla, pak zase byla, jsem tam absolvovala dost schůzek,“ svěřila se směrem ke známé seznamovací aplikaci, kde absolvovala nejedno setkání a kromě lásky tam získala i přátelství: „Asi jsem kromě jedný schůzky neabsolvovala žádný úplný bizar. Často se stalo, že s těma klukama jsme zůstali kámoši v životě.“ A nebyla by to Pavla, aby z leckdy komických zážitků, které seznamování přináší, neudělala přednost. S Lukášem Hejlíkem v rámci jeho Listování ty nejlepší historky později přednášela nadšeným divákům.

Od herectví k psychoterapii

V poslední době se Pavla vydává na cestu, která s herectvím souvisí víc, než by se na první pohled zdálo. Začala se věnovat psychoterapeutickému výcviku. Primárním impulzem byla její pedagogická činnost – učí totiž herectví a chce mít nástroje, jak studenty „ošetřit“, když se při práci dotknou hlubokých a bolestivých emocí. „Herec nemůže jít po povrchu. Musíte znát své vlastní mechanismy, abyste pochopili postavu,“ vysvětluje své pohnutky. Věří, že péče o duši by měla být stejně běžná jako návštěva posilovny.

Olomoucký klid jako lék na pražský shon

I když je Pavla Dostálová pánem svého času a užívá si pracovní možnosti, které jí nabízí Praha, do Olomouce se vrací pro klid. Miluje tamní vánoční trhy, punč a „pomalost“, která je pro ni v kontrastu s hektickým životem v metropoli osvobozující. Nostalgicky vzpomíná na rybníček v Neředíně, kde proběhly její první pusy i první cigarety, a mrzí ji, když z ulic mizí křídou psané nápisy jako: Dneska se na mě usmála, to bylo krásný, které jí dříve v centru města vždy zvedly náladu.

VIDEO: „Dětství je pro člověka úplně zásadní. Tahle doba ho nepodporuje,“ říká psychoterapeut Jiří Ježek

Zdroje: moravskedivadlo.cz, HanáJede, csfd.cz, Instagram Pavly Dostálové, YouTube