Je vám ve zkušební kabince do breku? Nejste sama. Proč se ztrácíme v chaosu velikostí

Mělo to být zábavné sobotní odpoledne. Procházíte regály plné krásného oblečení, vybíráte kousky, které se vám líbí, představujete si, jak vám budou slušet. S nadšením míříte ke zkušebním kabinkám, ale jakmile za sebou zatáhnete závěs, nadšení se začne vytrácet. Stísněný prostor, ostré světlo, zrcadlo, ve kterém vypadáte úplně jinak než doma… A najednou se cítíte pod tlakem. 

Šaty, které jste si vybrala, vám nesedí tak, jak jste doufala. Snažíte se je svléknout, ale látka se vám zamotá kolem těla a vy bojujete s pocitem, že jste v pasti. Pohled do zrcadla vás rozhodí ještě víc. Očekávala jste radost z nového outfitu, ale místo toho cítíte frustraci, pochybnosti a možná i slzy na krajíčku. Zní vám to povědomě? Nejste v tom sama.

Proč je vlastně zkoušení oblečení tak emocionálně vyčerpávající?

Protože v ten moment, kdy stojíme před zrcadlem v kabince, máme pocit, že nás oblečení nějakým způsobem definuje. Pokud nám něco nesedí, nezačne nám hlavou běžet myšlenka „tohle oblečení není dobře ušité“, ale mnohem spíš „co je se mnou špatně?“ Najednou se začneme soustředit na každou nedokonalost, na každé kilo navíc, na proporce svého těla, které nesedí do předem daných konfekčních velikostí. Oblečení, které by nám mělo přinášet radost a sebevědomí, nám místo toho nastavuje nemilosrdné zrcadlo.

A pak je tu samotné prostředí kabinky. Malý nehostinný prostor, který na vás tlačí nejen fyzicky, ale i psychicky. Osvětlení, které neodpouští žádnou nedokonalost. Zrcadla, která vás ukážou z úhlu, o kterém jste netušila, že existuje – a který si rozhodně nechcete pamatovat. K tomu přidejte stres z toho, že na vás možná někdo čeká, že nemáte čas si vše pořádně promyslet, že z kabinky vyjdete s pocitem selhání, protože „nic mi nesedí“… a slzy na krajíčku jsou najednou úplně pochopitelné.

Zní vám to povědomě? Proč to tak je a jak si s tím poradit, to se dozvíte v grafice.