„Můj život s obezitou je hrozný,“ říká 265kilový Tomáš Lorincz a už u pouhé promluvy se zadýchává. „Nemůžu s tím tělem už nic dělat, nemůžu ujít ani 100 metrů, aniž bych se zadýchal a nemusel si odpočinout. Nemůžu stát, hned se zadýchám, hned se zpotím.“
Tomáš je podle trenéra Maroše Molnára pořád ještě kluk, který je v nejlepších letech – je mu 34, ale pořád žije s rodiči v malé vesničce Horné Semerovce nedaleko maďarských hranic. Jeho tatínek je na invalidním vozíku, maminka tak pečuje o oba své muže. Molnár si ale myslí, že už je čas, aby byl Tomáš soběstačný a začal pečovat o svoje rodiče, ne naopak. „Já mám problém a musím jej obskakovat,“ konstatuje tatínek Ladislav.
Maminka si zase přiznává svoji chybu – syna rozmazluje. Moc by si přála vnuka, současně se ale bojí, že pokud by se Tomášovi něco stalo, kvůli jeho obezitě by neměla žádnou šanci se o něj postarat. Také se nechce dočkat toho, že syna přežije.
