Obsese bojovým uměním začala u Seagala již v dětství. Jako malého kluka jej otec vzal na fotbalový zápas, kde o přestávce vystoupil mistr bojových umění. To zaujalo Stevena natolik, že se okamžitě zapsal na karate a posléze na aikido.
Foto: Profimedia
Nadšenec do bojového umění
Obsese bojovým uměním začala u Seagala již v dětství. Jako malého kluka jej otec vzal na fotbalový zápas, kde o přestávce vystoupil mistr bojových umění. To zaujalo Stevena natolik, že se okamžitě zapsal na karate a posléze na aikido.
Foto: Profimedia
V Japonsku se učil od mistrů
Svoje dovednosti chtěl zlepšovat a tak odjel do Japonska, kde se učil od největších mistrů. V roce 1974 se mu povedlo získat černý pás a dokonce jako první Američan založil v Japonsku školu aikida.
Foto: Profimedia
Návrat do USA
V Japonsku strávil patnáct let, pak se vrátil do USA, kde si v Los Angeles založil školu bojových umění. Ta si postupně získala dobrou reputaci a Seagal získal konexe, které mu otevřely dveře do filmového světa.
Foto: Profimedia
Reklama
Slibné devadesátky
Film Nico (1988) s omezeným rozpočtem se stal vzhledem k nákladům kasovním trhákem a Seagala čekala velice úspěšná devadesátá léta, kdy natočil snímky jako Těžko ho zabít a Muž s cejchem smrti (oba 1990), Nemilosrdná spravedlnost (1991) a Přepadení v Pacifiku (1992).
Foto: Profimedia
Poslední opravdová "seagalovka"
V roce 1994 se pustil i do režie. Jeho prvním počinem byla Aljaška v plamenech (1994), která obdržela sice spíš negativní odezvu, ale divácky byla velmi úspěšná. Seagal se postupně profiloval jako kultovní osobnost, ke které lze mít pouze pozitivní nebo negativní vztah, ale nic mezi tím. Ve druhé polovině natočil ještě „poslední seagalovku“ Gimmer Man (1996), pak už následovaly ne moc úspěšné počiny.
Foto: Profimedia
Pokus o renesanci
Nové milénium slibovalo restart Seagalovi kariéry, ale kromě Lovu policajtů (2001), Na pokraji smrti (2002) a Bestie (2003) se nedá mluvit o velkých úspěších. Přesto zůstal ikonou, ačkoli se jeho životní příběh začal pozvolna ubírat jiným směrem. Místo hollywoodských blockbusterů přišly jiné projekty a časté cesty po světě.
Foto: Profimedia
Reklama
Hudebník
Seagal je také bluesový zpěvák a kytarista. V roce 2004 vydal své první album Songs from the Crystal Cave, kde kombinoval prvky popu, country a samozřejmě blues. Později následovalo i druhé album Mojo Priest, které potvrdilo, že blues je pro něj víc než jen koníček. Ale i v případě Seagala-hudebníka jsou odezvy přinejlepším… rozporuplné.
Foto: Profimedia
Kamarád Putin
V roce 2015 se Seagal přestěhoval do Ruska a rok poté tam získal i občanství, čemuž nejspíš pomohl i blízký vztah s prezidentem Putinem.
Foto: Profimedia
Už o sebe nedbá
Seagal nebyl nikdy žádné „tintítko“– konec konců, měří 193 centimetrů. Za poslední léta ale výrazně přibral na váze a na nedávných záběrech z Moskvy bylo vidět, že se pohybuje velice pomalu a opatrně. A zatímco předtím velice dbal na to, aby jej kamera zabírala z lichotivých úhlů, ve filmu „In the Name of Justice“ pro ruskou propagandu je jeho změnu vidět docela jasně.
Foto: Profimedia
Reklama
Morbidní obezita
Podle britského deníku Daily Mail jeho hmotnost dosáhla 180 kilogramů. Na nedávných snímcích působí Seagal unaveně a jeho fyzická kondice už není, co bývala. Fanoušci však stále vzpomínají na éru, kdy měl pohyb rychlejší než blesk a charisma skutečného akčního hrdiny.
