Uměl dělit nulou a rozbrečel i cibuli. Diváky zaujal spíš karatistickými kopy než hereckým uměním

Chuck Norris, který se narodil 10. března 1940, si diváky získal především svými karatistickými kopy, spíš než hereckým talentem. V jeho žánru to ale rozhodně není nic neobvyklého. Vedle filmové kariéry se dlouhodobě věnoval také práci s mládeží a nikdy neskrýval ani svou podporu americkým konzervativním politikům.

Tato věta navazovala na dlouhou tradici takzvaných chucknorrisovských vtipů, které si pohrávaly s představou jeho téměř nadpřirozené neporazitelnosti. Na internetu tak dodnes přežívá kult Chucka Norrise jako muže, který povolil Bohu stvořit svět, umí dělit nulou a rozpláče i cibuli. Sám herec si z podobných nadsázek nic těžkého nedělá. Bere je s nadhledem a ani po letech se nijak nesnažil vystoupit ze škatulky tvrďáka, která ho provází celou kariérou.

V posledních letech se ale na plátně či obrazovce objevuje jen sporadicky. Hlavní část svého času totiž věnoval péči o nemocnou manželku a herectví si nechává spíše jako příležitostnou záležitost. Sem tam přijme roli v reklamě. Propagoval například americký řetězec s potravinami, účinkoval v kampaních pro zdravotní pojišťovnu nebo pro Fiat, který lákal na své dodávky a pick-upy. Jeho popularita přitom dávno překročila hranice Spojených států. Chuck Norris se objevil třeba v ruské reklamě na pivo, ve finské kampani pro tamní fastfoodový řetězec a čeští diváci si ho mohli vybavit i z vánoční reklamy domácího mobilního operátora z roku 2010, v níž se neohrožený hrdina hroutil při pohledu na tradiční zabíjení kapra.

Cesta k postavení legendy akčního filmu přitom nebyla ani přímá, ani snadná

Ve škole nepatřil k premiantům a nedařilo se mu výrazně prosadit ani ve sportu. Sám na své dospívání nevzpomínal s velkou radostí. „Vůbec jsem si nevěřil, často jsem snil o tom, že budu silný a dokážu se sám o sebe postarat, že zmlátím ty, kdo mě šikanují,“ popsal své nepříliš šťastné školní roky.

Po maturitě nastoupil k letectvu a jako vojenský policista sloužil v Koreji. Právě pobyt v Asii mu zásadně změnil život. Seznámil se tam s bojovými uměními a začal se věnovat taekwondu, judu i karate. Začátky ale zdaleka nebyly tak suverénní, jak by se podle jeho filmové image mohlo zdát. Při prvním pokusu přerazit holou rukou betonové tvárnice se vážně zranil. „Připravil jsem se, zkoncentroval a namířil pěst rovně dolů. Ale těsně před nárazem jsem se lekl a trošku jsem ruku pootočil. Skončil jsem na šest týdnů v sádře,“ vzpomínal ve své knize Against All Odds: My Story (2004).

Ani to ho však neodradilo. Naopak. Po návratu do civilu v roce 1962 pokračoval v intenzivním tréninku a vedle krátkého zaměstnání v letecké továrně Northrop si v Kalifornii postupně otevřel několik tělocvičen. V nich učil především karate, které ho nakonec proslavilo nejvíc. V roce 1968 se stal mistrem světa a titul šampiona dokázal udržet až do roku 1974.

Právě díky svým tělocvičnám se dostal i k filmu. Mezi jeho klienty totiž patřily slavné osobnosti jako Steve McQueen nebo Priscilla Presleyová. Už v roce 1968 působil jako odborný poradce pro karatistické scény při natáčení snímku Demoliční četa. Před kameru se pak postavil o čtyři roky později, a to rovnou jako záporák ve filmu Cesta draka, tedy v předposledním snímku legendárního Bruce Leeho.

Do konce 70. let si ještě zahrál v několika dalších, dnes už většinou zapomenutých filmech. Z tohoto období stojí za zmínku hlavně Správní chlapi nosí černou z roku 1978, na jehož scénáři se sám podílel. Snímek si v kinech vedl poměrně dobře, i když kritiky příliš nenadchl. Právě tehdy prý Norris dostal od Steva McQueena radu, která ho provázela po zbytek kariéry: „Příště tam nedávej tolik dialogů.“

A Norris se jí skutečně držel. Místo dlouhých proslovů vsadil na to, co mu šlo nejlépe – pěsti, údery a samozřejmě proslavený kop z otočky. V 80. letech se stal jednou z nejvýraznějších tváří akčního filmu díky snímkům jako Nezvěstní v boji (1984), Invaze U.S.A. (1985) nebo Delta Force (1986), který bývá často označován za vrchol jeho filmové kariéry.

S rostoucí popularitou se stále víc angažoval i mimo filmový svět

Jako přesvědčený konzervativec podporoval prezidenta George Bushe a později také jeho syna. Zároveň rozjel programy zaměřené na problémovou mládež a snažil se mladým lidem nabídnout smysluplnější cestu. „Děti potřebují hrdiny, kteří jim vyplní čas. Dostanou cíl, nepotřebují pak zbraně a neohrozí je ani drogy,“ tvrdil Norris, který děti učil i bojová umění.

Další velký impulz jeho kariéře přinesl seriál Walker, Texas Ranger, natáčený v letech 1993 až 2001. Právě role nekompromisního strážce zákona mu zajistila obrovskou popularitu i u českých diváků. Zároveň se ale právě kolem tohoto seriálu začala rodit lavina vtipů, které z něj postupně vytvořily internetovou legendu.

Před filmovou kameru se Chuck Norris naposledy postavil v roce 2012, kdy si zahrál po boku dalších stárnoucích akčních hvězd ve filmu Expendables: Postradatelní 2. Tím jako by symbolicky uzavřel jednu dlouhou kapitolu kariéry muže, který se z nejistého a šikanovaného chlapce vypracoval v ikonu akčního filmu i popkulturní fenomén.

VIDEO: Chuck Norris si zahrál v reklamě Toyoty. Jeho podpis na kapotě udělal vůz nepřemožitelným

Zdroj: EXPRESFM, kickstartkids.org, Chuck Norris – Against All Odds: My Story (2004), Godtube,