Kráska ze Zajíce v pytli se ve Fontáně pre Zuzanu schovala za brýle. Dnes jejím hlasem mluví princezny

Známou píseň „Je to možné, aby si miloval aj nemožné dievča?“ zpívala ve Fontáně pre Zuzanu filmová Maja. Sice ji nazpívala Silvia Slivová, ale postavu brýlaté a nesmělé dívky ztvárnila právě Jana Mařasová. Bylo jí tehdy sedmnáct let, přesto rozhodně nešlo o úplnou začátečnici. Umělecké prostředí znala od dětství a na jevišti se pohybovala už jako malá holka.

Manželé Svobodovi vystupovali hlavně v pořadech Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna, kde zpívali křesťanské písně. Malá Jana tak divadelní zákulisí poznala dřív, než většina dětí školní lavici. Rodiče ji brali s sebou do divadla a ona už v pěti letech uměla nazpaměť texty rolí i písniček. Když Šimek zapomněl repliku, malá Jana mu prý dokonce napovídala.

Právě Šimek jí za to napsal první roli. V deseti letech se tak objevila po boku svých rodičů v představení Návštěvní den č. 7, kde hrála jejich dítě. Následovaly další semaforské tituly, například Besídka bývalých žáků zvláštní školy, Zavěste, prosím, volá Semafor, Jedeme do Evropy nebo Čichám, čichám Ameriku. Se Semaforem navíc jezdila po celé republice.

Krásná dívka hrála „nemožnou“ Maju

V osmdesátých letech se Jana Mařasová začala pravidelně objevovat také v televizi. Diváci ji znali hlavně ze semaforského pořadu Zajíc v pytli, kde vystupovala jako zpěvačka. Zároveň studovala hudebně-dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze, navštěvovala také oddělení pop-music a spolupracovala s rozhlasem. Konzervatoř dokončila v roce 1987.

Filmovou kariéru zahájila v roce 1983 menší rolí ve snímku Anděl s ďáblem v těle. O dva roky později přišla její nejznámější role. Režisér Dušan Rapoš ji obsadil do muzikálu Fontána pre Zuzanu, který vznikl podle předlohy Eleonóry Gašparové a k němuž hudbu napsal Vašo Patejdl.

Maja byla brýlatá, zakřiknutější a sama sebe vnímala jako „nemožné dievča“. Zamilovala se do mladého sochaře, kterého pozorovala při práci na sídlišti, a své city ukrývala do básně. „Chlapec ako mnohí a predsa si iný. Ty vdychuješ život chladnej hrude hliny,“ zněla její slova. Diváci v ní tehdy půvabnou Janu ze Zajíce v pytli možná ani nepoznali, zvlášť když byla ve filmu nadabovaná do slovenštiny. Přesto to byla právě ona.

Později se objevila také ve Fontáně pre Zuzanu 2 a mihla se i v několika dalších českých filmech a seriálech. Její další profesní cesta se ale postupně přesunula jinam.

Hlas, který promlouval za princezny

Po patnácti letech v Semaforu Jana Mařasová divadlo opustila a hlavní pracovní náplní se pro ni stal dabing. K němu jí pomohl Jiří Krampol, který ji seznámil s dabingovým režisérem Pavlem Klemensem. Ukázalo se, že právě práce s hlasem jí bude mimořádně sedět.

Po roce 1989 se začala věnovat také úpravě dialogů, tedy práci, kterou diváci nevidí, ale bez níž by dabing nefungoval. Sama ji popsala velmi prakticky: „To znamená, že mi mailem přijde obrázek s časovým kódem a překladem. Musím to nově okódovat, napsat smíchy, dechy, pokud je věta delší než originál, musím ji zkrátit, nebo naopak prodloužit. Není to činnost, která by mě naplňovala, ale už v ní mám rutinu a pomohla mi přežít covid,“ přiznala před časem.

Z Prahy odešla na venkov

Soukromý život spojila Jana Mařasová s hercem a dabérem Zbyškem Pantůčkem. Manželům se narodili dva synové, Robert a Zbyšek. Ani jeden z nich se ale nevydal hereckou nebo dabingovou cestou. Jeden vystudoval hotelovou školu, druhý se zaměřil na výpočetní techniku.

Přesto po ní v české populární kultuře zůstala výrazná stopa. Jedni si ji pamatují jako krásnou dívku ze Zajíce v pytli, jiní jako Maju z Fontány pre Zuzanu. A mnozí možná ani netuší, že hlas, který znají z oblíbených pohádek, patří právě jí.

Zdroj: Český rozhlas, Český rozhlas, Encyklopedie Prahy 2, Filmový přehled, Novinky.cz, novinky.zoznam.sk