Se Zuzanou Bubílkovou měl poměr. Miloslav Šimek ale nejraději mizel z Prahy na Šumavu

Pro publikum byl Miloslav Šimek symbolem inteligentního humoru a brilantních point. Muž, který dokázal zaplnit divadelní sály a jehož scénky se dodnes citují. Méně známá je ale druhá stránka jeho života – samotářská povaha, láska k přírodě a neobvyklé výpravy po Šumavě s oslem jménem Honza. Legendární komik, který by se 7. března dožil 86. narozenin, patřil po několik desetiletí mezi nejvýraznější postavy české zábavy. Herec, moderátor i spisovatel však ve skutečnosti toužil po životě daleko od ruchu velkoměsta.

Šimek a Grossmann: fenomén jedné generace

Dvojice Šimek–Grossmann se rychle sehrála. Grossmann byl hudebně nadaný a měl smysl pro absurdní humor, Šimek zase vynikal přesnou stavbou textů a schopností vystavět pointu. V roce 1967 dostali pozvání do divadla Semafor. Zde uvedli například parodii Besídka zvláštní školy, která okamžitě zaujala publikum. Následovaly další programy – například Návštěvní dny, které patřily mezi nejnavštěvovanější představení své doby.

Jejich humor byl založený na absurditě, slovních hříčkách a často i politických narážkách. Po roce 1968 však otevřená satira ustoupila jemnějším narážkám a dvojsmyslům.

Spolupráci dvojice přerušila tragédie. Jiří Grossmann zemřel 5. prosince 1971 ve věku pouhých třiceti let.

ČTĚTE TAKÉ: „Pekařka ze mě nebude,“ říká atletka Zuzana Hejnová, která v Hostivici s partnerem vlastní pekárnu

Nové dvojice a další úspěchy

Po smrti svého dlouholetého partnera uvažoval Šimek o tom, že s divadlem skončí. Nakonec ale pokračoval dál. Na jevišti se postupně objevoval po boku dalších známých komiků – například Luďka Soboty, Petra Nárožného nebo Jiřího Krampola.

V devadesátých letech založil vlastní scénu Divadlo Jiřího Grossmanna, čímž chtěl vzdát hold svému zesnulému příteli. Na televizních obrazovkách se pak znovu výrazně prosadil satirickými pořady, v nichž spolupracoval se Zuzanou Bubílkovou. V pořadech jako S politiky netančím nebo Politické harašení si nebral servítky a ostře komentoval českou politickou scénu.

Samotář, který miloval přírodu

Navzdory popularitě byl Miloslav Šimek spíše uzavřený člověk. Velkou část volného času trávil mimo Prahu, především v jižních Čechách, odkud pocházeli jeho rodiče.

V šedesátých letech začal s rodinou jezdit do oblasti kolem Soběsuk na Klatovsku. Krajinu si natolik zamiloval, že zde později koupil starou kovárnu u bývalého lomu a postupně ji přeměnil na chalupu.

Okolí si doslova vybudoval podle svých představ. Vyčistil zanedbaný lom, vysázel stromy, vybudoval tenisový kurt a v zimě zde dokonce hrával hokej. Sport měl rád celý život – přátelé na něj vzpomínají jako na vášnivého tenistu, který nesnášel prohry.

Osel Honza a šumavská dobrodružství

Jednou z nejkurióznějších kapitol jeho života byly výpravy po Šumavě s oslem jménem Honza. Zvíře si pořídil společně s kamarádem Milanem Wágnerem a zapřáhli ho do malého vozíku. S oslem pak pravidelně vyráželi na několikadenní výpravy po šumavských cestách. Putování trvalo téměř deset let a inspirovalo i knihu Putování s oslem, kterou Šimek napsal spolu s Josefem Fouskem.

První setkání s osly přitom zažil během dovolené v Bulharsku. Na jejich typický hlas si dlouho nemohl zvyknout. „Když jsem slyšel osla hýkat poprvé, zalehl jsem okamžitě k zemi. Byl jsem teprve krátce z vojny a domníval jsem se, že slyším velitele,“ vzpomínal v knize Šimek.

Humorista až do posledních dní

Šimek zůstával aktivní téměř do konce života. I v pozdějších letech psal knihy, vystupoval a připravoval nové pořady.

Málokdo však tušil, že je vážně nemocný. Lékaři mu diagnostikovali mnohočetný myelom, zhoubné onemocnění krve, které se později změnilo v akutní leukemii.

Miloslav Šimek zemřel 16. února 2004 v Praze ve věku 63 let.

Humor, který nezestárl

Přestože od jeho smrti uplynula řada let, jeho humor zůstává živý. Nahrávky scénků Šimka a Grossmanna dodnes vycházejí v nových edicích a jejich povídky se pravidelně vracejí na knižní pulty.

Příběh Miloslava Šimka tak není jen příběhem slavného komika. Je to také příběh muže, který se mezi divadelními reflektory nikdy nepřestal vracet do ticha lesů – a který dokázal spojit inteligentní humor s obyčejnou radostí z přírody a svobody.

Zdroj: Český rozhlas, Reflex, Médium