Na začátek obřadu zazněla píseň Už z hor zní zvon. Následně zazněl záznam hlasu Patrika Hezuckého. „Normálně naším úkolem je se spojit, vole, udělat něco velkýho. Ale bez p**ele. Nechci tryznu, tryzna je na p**u. Účel je se spojit. Jsem z ministerstva spojení, z ministerstva spojů.“ A dále se ozvala italská píseň Se bastasse una bella canzone – text, překlad a do ní v záznamu zpíval i sám Hezucký a další kolegové. Pak už se slova ujal Libor Bouček. „Milá Nikolo, drahá rodina, přátelé, kolegové, spolupracovníci, kamarádi. Valná většina měla asi jinou představu adventního setkání. Výjimečná sestava, kterou zvládl dostat na jedno místo jenom on,“ začal dojemně. „Začal by uvažovat nad tím, jestli se nemělo vybírat vstupné. Neusmívejte se, týkalo by se to jistě i vás venku. Seděl by v první řadě, vedle své manželky Nikoly. Z druhé strany by byl samozřejmě Leoš Mareš. Obracel by oči v sloup, aniž by se přestal usmívat, při jakémkoliv náznaku patosu. A už teď by naznačil, ať to zkrátím,“ dojal smuteční hosty Bouček.
