Přísný perfekcionista s citlivou duší. Karel Kachyňa natočil desítky klenotů české kinematografie

Byl to filmař, který dokázal spojit humor, poezii i hluboké lidské drama a vytvořil řadu snímků, které dodnes patří k nejvýznamnějším v historii československé kinematografie. Kachyňa byl známý tím, že měl rád humor a na natáčení panovala často přátelská atmosféra. Zároveň však dokázal být velmi přísný. Nesnášel totiž větu „nejde to“. Když ji někdo na place vyslovil, říkával, že ze sebe musí „udělat zlýho dědka“. Pro herce i štáb byl náročným režisérem, který však vždy usiloval o to, aby film působil autenticky a pravdivě.

První kroky ve filmovém světě spojil se spolužákem Vojtěchem Jasným. Společně natočili dokument Není stále zamračeno, který se věnoval poválečnému osidlování pohraničí. Oba mladí filmaři pak nastoupili do Studia dokumentárního filmu a později také k Československému armádnímu filmu, kde vznikla řada dobových reportáží a dokumentů.

Jejich první celovečerní film Dnes večer všechno skončí vyprávěl příběh o odhalení špionky v československém pohraničí a v hlavní roli se objevil Josef Vinklář. Po tomto projektu se však jejich cesty rozešly.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Komplikovaný Josef Vinklář: Manželky podváděl, na hříchy kolegů si vedl notýsek

Krále Šumavy viděly miliony lidí

Kachyňa se ještě několik let věnoval tématům spojeným s válkou a armádou. Jedním z jeho nejdiskutovanějších filmů se stal Král Šumavy, který vznikl na konci padesátých let. Thriller o převaděčích a pohraničnících přilákal do kin zhruba čtyři miliony diváků a stal se jedním z nejnavštěvovanějších filmů své doby. Natáčelo se na Kvildě, jen pár let po odsunu původních obyvatel. Kachyňa si tehdy dokonce vymínil, že film bude zobrazovat realitu tak, jak ji sám poznal během vojenské služby. Schvalovatelé si přitom představovali idylickou vesnici s muškáty v oknech.

Výsledkem je snímek, který dodnes působí autenticky – diváci v něm mohou vidět skutečnou podobu šumavské krajiny i tehdejší atmosféru pohraničí.

Setkání, které změnilo jeho tvorbu

Zlomovým momentem v Kachyňově kariéře bylo setkání se scenáristou Janem Procházkou na začátku šedesátých let. Procházka vedl barrandovskou tvůrčí skupinu zaměřenou na filmy pro děti a mládež a společně s Kachyňou začali vytvářet snímky, které se snažily zachytit svět očima dětí.

Na rozdíl od dřívějších filmů, které mladé hrdiny idealizovaly, se jejich díla snažila dětskému vnímání opravdu porozumět. Jedním z prvních úspěchů bylo Trápení, příběh dvanáctileté dívky, která se snaží zachránit týraného koně. Duo Kachyňa–Procházka nakonec vytvořilo celkem sedm společných filmů a mnohé z nich dnes patří k vrcholům československé kinematografie.

Film, který rozděloval společnost

Velkou pozornost vyvolal film Kočár do Vídně z roku 1966. Pro mladou Ivu Janžurovou šlo o jednu z prvních velkých filmových rolí, stejně jako pro Jaromíra Hanzlíka. Snímek zásadně změnil způsob, jakým československé filmy zobrazovaly druhou světovou válku. Místo jednoduchého rozdělení na „hodné“ a „zlé“ postavy ukázal válku jako tragédii, v níž jsou oběťmi především obyčejní lidé.

Na premiéru čekal dvacet let

Ještě radikálnější byl psychologický thriller Ucho, který odhaloval metody Státní bezpečnosti a jejich dopad na lidské vztahy. Scénář vznikal ve spěchu, protože tvůrci tušili, že politická situace se brzy změní. „Scénář jsme psali s Janem Procházkou narychlo a narychlo jsme i točili. Tušili jsme, že nemáme mnoho času,“ vzpomínal později Karel Kachyňa.

Film byl dokončen v roce 1970, ale do kin se dostal až v lednu 1990, tedy téměř o dvacet let později. Procházka se jeho premiéry nedožil – komunistický režim ho dlouhodobě pronásledoval a scenárista zemřel v roce 1971.

Filmy pro děti i velké příběhy

Kachyňova tvorba byla mimořádně pestrá. Natočil poetické rodinné filmy jako Už zase skáču přes kaluže, romantické příběhy jako Robinsonka, ale také historická dramata nebo společenské tragikomedie. Mezi jeho další známé snímky patří například Smrt krásných srnců, Pozor, vizita!, Sestřičky, Dobré světlo nebo Kam, pánové, kam jdete?.

Jeho filmografie čítá více než 70 titulů, což z něj činí jednoho z nejplodnějších českých režisérů.

Ovace ve stoje

Karel Kachyňa tvořil prakticky až do konce života. V roce 1995 získal Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu. Právě tehdy se také usmířil s režisérem Jiřím Menzelem, s nímž se dlouhá léta přel o práva na zfilmování Hrabalovy novely Obsluhoval jsem anglického krále. O čtyři roky později převzal na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech cenu za celoživotní přínos filmu. Diváci mu tehdy tleskali několik minut vestoje. „Vzalo mi to vítr z plachet,“ přiznal dojatý režisér.

VIDEO: „Jiřinko, vypadlo ti ňadro.“ Bohdalová po stopce režiséra hned pochopila, co se děje

Zdroj: EdisonFilmHub, TotalFilm, Filmový přehled, Česká televize