Osudový muž, který zlomil její kariéru: Jak vztah s Willym Söhnelem změnil Nataši Gollové život

Nataša Gollová patřila k nejvýraznějším herečkám prvorepublikového filmu. Zatímco o Lídě Baarové se říkalo, že byla nejkrásnější, a o Adině Mandlové, že nejsvůdnější, Gollová měla podle dobových svědectví vynikat především vzděláním. Narodila se jako Nataša Hodáčová do rodiny, kde byl důraz na vzdělání samozřejmostí – jejím dědečkem byl významný historik Jaroslav Goll a otec František Xaver Hodáč působil jako právník, politik, profesor ČVUT i generální tajemník Ústředního svazu československých průmyslníků.

Paříž, láska a setkání s Tristanem Tzarou

Její první velká životní láska přišla už ve dvaceti letech. V roce 1932 odjela s tanečním souborem do Paříže na soutěž, kde ji malíř Josef Šíma seznámil se zakladatelem dadaismu Tristanem Tzarou. Mezi mladou herečkou a o šestnáct let starším básníkem přeskočila jiskra a po návratu do Československa zůstali v kontaktu. Krátce se znovu setkali i po druhé světové válce, když Tzara přijel do Prahy. Před válkou měla také několik let trvající vztah s hercem Františkem Vnoučkem. Jak se později ukázalo, šlo o komplikované partnerství poznamenané jeho závislostí na alkoholu i skrývanou homosexuální orientací.

Osudový vztah a obvinění z kolaborace

Nejzásadnější vztah jejího života však přišel až během okupace. V roce 1941 se na Filmových žních ve Zlíně seznámila s Wilhelmem Söhnelem, tehdejším ředitelem barrandovských ateliérů a německým přidělencem. Jejich vztah pokračoval i během války a stal se po jejím skončení předmětem veřejného odsouzení.

Söhnel byl po květnovém povstání v roce 1945 zatčen a osmnáct měsíců vyšetřován. Nakonec se prokázalo, že pomohl zachránit život řadě českých filmařů a podílel se na schválení scénáře k filmu Babička. Přesto byl vztah s ním pro Gollovou fatální.

Krátce po válce se herečka přihlásila jako dobrovolnice do Terezína, kde se starala o bývalé vězně gestapa. V těžkých hygienických podmínkách se nakazila tyfem a svrabem a půl roku bojovala o život. I přes tuto zkušenost byla obviněna z kolaborace – podle některých kritiků měla svou dobrovolnickou činností pouze „odčinit“ vztah s okupantem. Soud ji sice očistil, ale společenský odsudek přetrval. Vinohradské divadlo s ní odmítlo spolupracovat a filmové nabídky se prakticky zastavily.

Nový začátek mimo Prahu

V roce 1948 se provdala za divadelního režiséra Karla Konstantina a odešla s ním do Českých Budějovic, kde znovu získala výrazné divadelní role. Podle režiséra Otakara Vávry však toto období znamenalo i osobní pád: „To, že odešla s Konstantinem do Budějovic, to bylo její neštěstí. Konstantin byl alkoholik a ona se naučila pít.“ Po návratu do Prahy se jí podařilo alespoň částečně obnovit filmovou kariéru. V roce 1951 ji režisér Martin Frič na přímluvu Jana Wericha obsadil do veselohry Císařův pekař – Pekařův císař. Od roku 1955 pak působila v Divadle satiry (pozdějším ABC), kde zůstala až do roku 1971.

Pozdní role a tichý odchod

Před kamerou se později objevovala především ve vedlejších rolích. Výraznější příležitost jí dal až režisér Zdeněk Podskalský v komedii Drahé tety a já, kde ztvárnila čipernou tetičku Fany. Poslední filmovou roli získala v dramatu Konečná stanice.

Zdravotní potíže i závislost na alkoholu ji v závěru života stále více omezovaly. Poslední rok strávila v domově důchodců v pražské Krči, kde 29. října 1988 zemřela.

Rod pokračuje

Nataša Gollová zemřela bezdětná. Rodinná linie však pokračuje prostřednictvím potomků jejího bratra Ivana, někdejšího automobilového závodníka. Jeho syn Ivan byl magazínem Financial Times označen za jednu z třiceti nejvlivnějších osobností bruselské politiky. Do širší rodiny patří také hudebník Jan Homola ze skupiny Wohnout, který je manželem jedné z jejích praneteří.

VIDEO: Dojemné záběry. Promítání filmu pro pamětníky roztančilo seniory v karanténě

Zdroj: Super.cz, iDnes.cz, Blesk.cz, Český rozhlas, Reflex