„Byli jsme u tý večeře ve fázi, kdy už jsme jedli řízek se salátem, a najednou cink cink. Na knihovně mám asi tři vázy, aby je děti nemohly rozbít. Všichni jsme seděli u stolu,“ začala své vyprávění Ornella s tím, že nikdo jiný v domě nebyl. Jako hudební podkres měla rodina puštěné koledy, takže si zpočátku myslela, že cinkání, které slyší, zní z reproduktorů. Jenže to tak nebylo. „Pak už to slyšeli všichni a já si byla jistá, že to je babička. V tu chvíli, kdy jsem to řekla, tak to přestalo. Dokonce jsme vstala k tý váze, abych se podívala, co by to mohlo být. Ale ta váza byla hned u obrázku, kde jsme já s tou babičkou. Zajímavý bylo, že jsem se vůbec nevystrašila,“ pokračovala v historce.
