Klasické hrané pohádky patří k vánočním svátků naprosto neodmyslitelně. Podívejte se do naší galerie a zavzpomínejte na nejpůvabnější princezny z českých pohádek.
Na filmovém plátně pohádka, na place to ovšem nevypadá vždy růžově. Ačkoli mnohé herečky zejména v mládí touží ztvárnit princeznu a splnit si tak dětský sen, natáčení se rychle může změnit na noční můru. Třeba Marie Kyselková, známá jako princezna Lada se zlatou hvězdou na čele, si musela vytrpět kvůli pověstné ozdobě hodně. Hvězdičku jí totiž lepili agresivním prostředkem, který ji vyleptal kůži až na mokvavou ránu, kterou pak léčila celé měsíce.
Další filmová princezna Tereza Ramba se zase kvůli roli musela popasovat se svým největším strachem. Podívejte se do naší galerie na nejkrásnější princezny z českých filmových pohádek.
Pyšná princezna patří mezi ověřené české klasiky a představitelce Krasomily, Aleně Vránové, tato role změnila život. Byla jasnou volbou.
„Byla jsem už asi dvacátá adeptka. Režisér Zeman chtěl, abych řekla větu Podej mi míč. Když jsem ji řekla, nechal vypnout kamery, měl vybráno," vzpomínala Vránová. Při natáčení se i ve skutečnosti zamilovala do svého kolegy, Vladimíra Ráže. Jelikož už byla vdaná, navíc za tehdy přesvědčeného komunistu, spisovatele Pavla Kohouta, měla tato aférka drsnou dohru. Při rozvodu ji Kohout nijak nešetřil a omluvil se jí teprve, když už mu bylo devadesát. Podruhé se provdala za Ráže, ale i tento vztah skončil rozvodem.
Pyšná princezna patří mezi ověřené české klasiky a představitelce Krasomily, Aleně Vránové, tato role změnila život. Byla jasnou volbou.
„Byla jsem už asi dvacátá adeptka. Režisér Zeman chtěl, abych řekla větu Podej mi míč. Když jsem ji řekla, nechal vypnout kamery, měl vybráno," vzpomínala Vránová. Při natáčení se i ve skutečnosti zamilovala do svého kolegy, Vladimíra Ráže. Jelikož už byla vdaná, navíc za tehdy přesvědčeného komunistu, spisovatele Pavla Kohouta, měla tato aférka drsnou dohru. Při rozvodu ji Kohout nijak nešetřil a omluvil se jí teprve, když už mu bylo devadesát. Podruhé se provdala za Ráže, ale i tento vztah skončil rozvodem.
Milenu Dvorskou oslovil s nabídkou účinkovat ve filmové pohádce Byl jednou jeden král… samotný Jan Werich, kterého po jednom představení přišla požádat o podpis. Samotný příběh o jejím obsazení zní přímo pohádkově. Její pronikavě modré oči upoutaly Wericha natolik, že si zapsal její adresu, tu ale ztratil. Nakonec požádal jednoho ze svých přátel, aby v Prostějově vyhledal rodinu Dvorských, kde mají dceru s modrýma očima.
Pro plachou šestnáctiletou dívku bylo natáčení se zkušenými herci velkou výzvou: trápila se u polibku se svým mužským protějškem rybářem, kterého ztvárnil znovu Vladimír Ráž. Herci u toho nejednou docházela trpělivost a Dvorskou to nechal pocítit. V rozpacích zůstala i kvůli úpravám kostýmu. "Museli mi vycpávat šaty korzetem z latexu, protože jsem neměla prsa," prozradila Dvorská s tím, že jí z toho bylo trapně.
Princeznu Ladu, které čelo zdobí zlatá hvězdička, ztvárnila manekýnka Marie Kyselková. K titulní roli se dostala náhodou a navíc na poslední chvíli – Ladu měla původně hrát herečka Miriam Hynková, ale těsně před natáčením vážně onemocněla. Z tanečního komparsu proto režisér Martin Frič na poslední chvíli vybral právě Kyselkovou.
Herečka byla v čase natáčení už v šestém měsíci těhotenství, díky šikovnosti kameramana ale působila na záběrech velmi štíhle. Zdravotní problémy jí ovšem způsobila pověstná hvězda – maskérky ji tehdy Kyselkové lepily na čelo agresivním průmyslovým lepidlem, jelikož jiné na tehdejším trhu dostupné nebylo. Lepidlo jí leptalo kůži a mokvavé rány bylo třeba ještě na natáčení zakrývat hutným líčením a poté se z nich léčila ještě další měsíce.
Helena Vondráčková přiznala, že díky této pohádce se jí splnil sen. Vždycky prý toužila zahrát si princeznu. Role byla jí i jejímu protějšku v podobě Václava Neckáře šita na tělo. Přesto zpěvačka přiznala, že ze začátku byla trochu zklamaná z kostýmů, konkrétně ze sukně, kterou ji vykasaly až ke kolenům. Nepřišlo jí prý, že tak vypadá opravdová princezna. Zarazily jí také moderní výrazy, které se ve scénáři objevují. S výsledkem byla nakonec ale velmi spokojená.
„Ta naše Šíleně smutná princezna byla, pravda, jiná, ale dodnes dostávám od dětí obdivné a krásné dopisy, ve kterých mne oslovují princezno. S Vaškem Neckářem jsme se vyřádili, jak se patří,“ reflektovala s úsměvem Vondráčková v roce 2012.
Když se poví princezna, většině lidí u nás se většinou automaticky vybaví herečka Libuše Šafránková, která jich ztvárnila dohromady sedm a celkově hrála v sedmnácti pohádkách. Popularitu svéhlavé Popelky však nepřebyla žádná z jejích dalších rolí, přitom pro režiséra Václava Vorlíčka byla Šafránková teprve druhou volbou – Popelkou se měla původně stát Jana Preissová, pracovní plány jí ovšem překazilo těhotenství. Vorlíček si na Šafránkovou vzpomněl díky jejímu ztvárnění Barunky ve filmu Babička (1971) a do karet hrálo také to, že herečka jezdila výborně na koni, dokonce i bez sedla. Kaskadérka jí musela zaskočit pouze jednou – při natáčení scény, kde Popelka na Juráškovi přeskakuje pokácený strom.
Pohádka se měla původně odehrávat v létě, tehdejší pohlaváři ovšem natáčení cíleně brzdili. Tak se z Tří oříšků stala nakonec zimní klasika.
Václav Vorlíček stojí také za další pohádkovou klasikou ze 70. let. Ve snímku Jak se budí princezny na motivy pohádky o Šípkové Růžence se hlavní role ujmula Marka Míková, původním jménem Marie Horáková, hlas jí ovšem propůjčila Naďa Konvalinková. Míkovou to hodně mrzelo. Ze začátku vůbec nepočítala s tím, že by jí mohli do role vybrat.
„Pamatuji se, že na konkurzu byla spousta nádherných holek, tak jsem si v duchu říkala, že nemám žádnou šanci. Ale byla jsem v pohodě, nebyla jsem nijak nervózní, netrpěla pocitem, že to musí za každou cenu vyjít. Pro mě bylo příjemné už jenom to, že tam vůbec jsem,“ vzpomínala Míková. Tehdy jí bylo pouhých sedmnáct let. Hvězdná kariéra, kterou brzy nastartovala, bohužel nevyšla – na DAMU ji ani po vícero pokusech nevzali a na dalších konkurzech také neuspěla.
„Už když jsme natáčeli pohádku Jak se budí princezny, jsem si uvědomovala, že to bylo spíše štěstí a náhoda. Sice jsem čekala, že ještě něco přijde, ale když nepřišlo, tak přišly jiné věci,“ povzdechla si Míková, která nakonec vystudovala na katedře loutkářství a věnovala se hodně dabingu jako herečka i režisérka. „Moc jsem se tím netrápila. Asi to tak mělo být. Jsem spokojená.“
V úspěšném tažení na poli pohádek pokračoval Vorlíček i začátkem 80. let. S Milošem Macourkem vystavěl celý seriál o pohádkovém světě. Titulní roli princezny Arabely se nakonec zhostila slovenská herečka Jana Nagyová, ačkoli Vorlíček původně počítal s Libuší Šafránkovou. Kvůli nemoci se role musela vzdát, princeznu ovšem aspoň nadabovala. Nagyovou si Vorlíček vyhlédl ve filmu Smrt stopařek, kde hrála po boku Dagmar Patrasové – ta si v Arabele střihla roli její sestry Xénie.
Vorlíček prý musel temperamentní Nagyovou často mírnit slovy: "Prosím tě, ty hraješ tu hodnou, ne tu zlou. Dáda hraje Xenii!" Herečka se v roce 1987 přestěhovala do Německa a zaměřila se především na rodinu. V pokračování z 90. let jí pak nahradila Miroslava Šafránková, sestra slavnější Libuše.
Ačkoli se Nagyová domnívala, že její herecká kariéra je ukončena, po téměř třiceti letech se znovu objevila v pohádce Princ Mamánek. Tentokrát v roli královny maminky.
Statečnou princeznu Jasněnku ztvárnila ve svých osmnácti letech Michaela Kuklová a tato role jí přinesla dlouhotrvající popularitu. Odnesla si to však početnými zraněními, které utržila na natáčení: čarodějnice Yvetta Blanarovičová kopla do lebky, která Kuklovou nešťastně trefila do hlavy. Další bosorka v podání Heleny Růžičkové měla v popisu role princeznu mlátit střevícem – Růžičková se do své postavy ovšem vžila natolik, že Kuklové dokonce rozsekla ret, o modřinách v obličeji nemluvě.
V průběhu 80. a 90. let se postupně světa pohádek ujal režisér Zdeněk Troška. Mezi jeho oblíbená díla patří kromě výše uvedené Jasněnky také Princezna ze mlejna, kde hlavní roli Elišky ztvárnila Andrea Černá. Bylo jí tehdy šestnáct let. Troška si ji vyhlédl do role ještě na konzervatoři.
Jelikož ale měla sama herečka rovné hnědé vlasy, během natáčení musela nosit zvlněnou blond paruku – tak si totiž režisér svojí princeznu představoval. Pohádka se nakonec těšila takovému úspěchu, že po šesti letech bylo natočeno pokračování, které se stalo divácky nejúspěšnějším filmem roku 2000.
Sama Černá si ovšem své soukromí přísně střeží. "Samozřejmě mě těší, že je pohádka oblíbená, ale chtěla jsem si udržet vlastní identitu," prozradila v rozhovoru pro iDnes.cz v roce 2019. Zaměřila se radši na kariéru v divadle, kde slaví úspěchy - je nositelkou Ceny Thálie a diváci ji můžou poznat i z Ordinace v růžové zahradě.
Tvrdohlavou princeznu Anetu ztvárnila v roce 2009 Tereza Voříšková Ramba. Kvůli některým akčním scénám ve filmu potřebovala pořádnou dávku odvahy - třeba když musela coby princezna slaňovat z kopule letohrádku z výšky 30 metrů. Opravdovou výzvou pro ni ale byla scéna z pekla, kde ji zasypávali živými pavouky. Herečka se netajila tím, že trpí arachnofobií, ale nenechala se zastrašit: několik dní trénovala se sklípkanem, kterého si nechala lézt po holé kůži.
Eva Josefíková, teď už Podzimková, přišla k roli princezny Štěpánky, přislíbené samotnému čertovi, hlavně díky svému výraznému vzhledu.
"Obsazení Evy Josefíkové do role princezny bylo vlastně dílem náhody. Viděl jsem ji někde na fotografii a hned na mě úžasně zapůsobila. Hned jsem si řekl: ,To je ona! To je ta holka, které pomohlo peklo na svět! Dlouhé vlasy, velké černé oči, to byla jasná čertova holka!'" rozplýval se Zdeněk Troška nad výběrem své protagonistky. Jediné, co se mu na Josefíkové nezdálo, byl její hlas - nechal ho nahradit Jitkou Ježkovou.
Kvůli roli se však Josefíková naučila jezdit na koni a povedlo se jí nakročit k víc než slušné herecké kariéře.
