„Jirka byl klenot národa.“ Zpěvačka Bea Albrecht vzpomíná na poslední dny Krampola

Herec Jiří Krampol, legendární bavič a herecký bard, prožil závěr svého života obklopen přáteli, nikoliv rodinou. Jeho biologičtí i nevlastní synové se s ním dlouhodobě nestýkali, a tak se v nejtěžších chvílích spoléhal na okruh nejbližších přátel. Jednou z těch, která s ním sdílela poslední týdny a měsíce života, byla zpěvačka Bea Albrecht.

„Jirka v té nemocnici byl dlouho, střídavě, pořád… Musela jsem ho naučit, že se do nemocnice v podstatě musí těšit,“ vzpomíná v rozhovoru pro Blesk.cz Bea Albrecht na chvíle, kdy se snažila herce motivovat i přes zdravotní potíže. Krampol prý zpočátku těžce nesl, že nemůže vystupovat a být v pohybu jako dřív. „Řekli jsme si, že mu musíme najít nějakou práci, kterou zvládne dělat i tam. Pak byl spokojený.“ A tak vznikl nápad pokračovat v natáčení. „Jirka vymyslel, že seženu mikrofon, budu ho nosit do nemocnice a budeme prostě natáčet cokoliv,“ řekla Albrecht a dodala, že předtím spolu v domácím Studiu osm vytvořili už čtyři CD. Další dvě jsou rozpracovaná. „Jen je Jirka už neuvidí. Ještě jsem se nesmířila s tím, že by tady fyzicky nebyl."

V posledních dnech ho navštěvovala téměř denně. Přesto právě v sobotu, krátce po její návštěvě, Jiří Krampol zemřel. „Když jsem potom ráno vzala telefon a viděla těch padesát zmeškaných hovorů, bylo mi jasné, co se stalo.“ Albrecht ale popsala i nepříjemné situace, kdy se v nemocničním pokoji hromadily návštěvy, které rušily hercův klid. „Poprosila jsem sestru, aby to tam nějak vyřešili. Došlo tam i k nějakým potyčkám, tak jsem odešla.“ Vzpomíná například na středeční situaci: „Kačce (pozn. red. Bláhové) jsem řekla, ať se nezlobí, že Jirka je nemocný, že potřebuje klid. On opravdu spal. A ona se svým přítelem, hlavně tedy ten její přítel, tam říkal Jirkovi nahlas vtipy. Vůbec to nebylo vhodné.“

Rodinné vztahy zůstaly neuzdravené

„Jirka byl hrozně rodinný člověk, on si strašně přál mít rodinu,“ vzpomíná Albrecht a připomíná, jak Hanička, Krampolova manželka, trpěla odloučením od vnoučat. „Plakala, že nemůže vidět děti. Právě proto třeba šla a napila se.“ Na otázku, zda se někdo z rodiny v posledních týdnech o Krampola zajímal, odpovídá rezolutně: „Ne! Nestalo se to.“ Závěrem zmiňuje hercovo jediné přání – vytvořit mu pamětní koutek ve studiu. „Do něj chci pověsit naše cédéčka, jeho platinovou desku od Supraphonu… Je na něm Jirka, jak se potkává s Belmondem… Nevím, jestli mu to budu moct splnit, protože ten obraz měl v nemocnici a nevím, kdo teď má jeho věci.“ Přesto její slova a vzpomínky tvoří tichý a důstojný pomník muži, který rozdával smích, ale odešel v tichu, bez přítomnosti rodiny – obklopen těmi, kteří ho měli doopravdy rádi.

Zdroj: Blesk.cz