Jedenáct let bez Landovského: kulomet, esesáci a trauma, jehož tíhu si nesl až do konce

Pavel Landovský přišel na svět 11. září 1939 v Havlíčkově Brodě. V dětství ho herectví nijak nelákalo – touha po divadle se objevila až na prahu dospělosti. Po vyučení nástrojařem se opakovaně hlásil na DAMU, ale ani čtyři pokusy nepřinesly přijetí. Neodradilo ho to však od cesty za vysněným povoláním. Začínal na regionálních scénách v Šumperku, Klatovech a Pardubicích.

Trauma z dětství si nesl až ke smrtelné posteli

Herec a dramatik Pavel Landovský (†78) si podle svých slov nesl těžké břemeno viny po celý život. O okolnostech toho, že má „na svědomí životy hned několika lidí“ promluvil v knižním rozhovoru Soukromá vzpoura, který s ním na přelomu let 1986 a 1987 v Rakousku vedl novinář a spisovatel Karel Hvížďala. V době vzniku knihy byl Landovský v Československu zakázaný a jen stěží věřil, že se ještě někdy vrátí z emigrace.

Děsivý moment datuje do konce druhé světové války v roce 1945. Jako zvědavého kluka jej k sobě do kulometného hnízda, odkud hlídal okraj lesa, pozval sovětský voják. „Začal jsem na něj mluvit rusky. To ho pochopitelně udivilo, rusky u nás tehdá skoro nikdo neuměl, nikdo si s nimi rusky nepovídal a on mě hned pozval k sobě, což pro mě byla obrovská pocta,“ vzpomíná v knize herec.

Krátce nato se situace změnila v boj o život. „Najednou z lesíka, z remízky naproti, vyběhlo asi patnáct esesáků, ještě dneska vidím, jak jeden z nich měl ruku v sádře na takovým drátěným žebříku…,“ líčí Landovský s tím, že sovětský voják okamžitě skočil za zbraň a útočníky začal doslova „kosit“. „Když viděl, jak na něj vyděšeně koukám, tak řekl pojď, dal mě do rukou ten kulomet a já střílel,“ dodává. „Bylo mě devět roků. Teprve někdy v patnácti mně došlo, že jsem tam asi několik těch lidí taky zabil, že jsem tedy nejspíš taky vrah,“ přiznal nakonec.

Hvížďalu jeho zpověď natolik zaskočila, že v rozhovoru nedokázal bezprostředně reagovat. Sám Landovský už se k tématu vracet nechtěl a další dotazy na toto odmítl. I to ukazuje, jak hluboko ho zážitek poznamenal a Landovský se s tímto traumatem musel vyrovnávat až do konce života.

VIDEO: Sám režisér Černých baronů byl u pomocných technických praporů. Vojákům tu často šlo i o život

Zdroj: Blesk.cz, Dotyk.cz, Databáze Knih, filmovyprehled.cz