Dědické řízení stojí. Úřady považují Kláru Kolouchovou pouze za nezvěstnou

Když před pár dny přišla zpráva o tom, že se jedna z nejlepších českých horolezkyň Klára Kolouchová zřítila na úpatí jedné z nejvyšších hor světa Nanga Parbat, její rodinu to zdrtilo. Sotva se ale vyrovnali s prvotním šokem, valí se na ně další problémy. Kolouchová totiž nebyla dosud oficiálně prohlášena za mrtvou. 

Doba, po kterou může být považována za nezvěstnou, než ji oficiálně prohlásí za mrtvou, je až pět let. Černý však věří, že v tomto případě to bude výrazně méně. „Jak dlouho poběží proces, bude ale záležet na předložených důkazech. Aby například jeden z jejích kolegů popsal, že ji viděl, jak padá, a nebylo možné, aby to přežila. Tělo má být navíc lokalizováno armádou,“ říká s tím, že svědčit by měl šerpa, který horolezkyni viděl padat do obrovské hloubky a naprosto vyloučil, že by takovou věc mohla přežít.

Klára zůstává tam, kde to milovala

Miri Jirková a Jan Trávníček jsou horolezci, průvodci a parťáci v životě i v horách. Každoročně stráví půl roku v Nepálu, kde se mimo jiné podílejí na chodu Czech Pubu. Jejich vztah k horám je mnohem víc než jen sportovní. V osobním rozhovoru pro Aktuálně.cz reagovali na smrt kamarádky Kláry Kolouchové na Nanga Parbat a sdíleli pohled na riziko, rozhodování a odpovědnost, kterou si do hor nakonec nese každý sám.

„Hory jsou jako život. Hodně dávají a hodně berou,“ říká Miri Jirková a její partner Honza „Tráva“ Trávníček souhlasně přikyvuje. Situaci, kdy v horách o někoho více či méně známého přišli, zažili oba už mnohokrát. „Přesto nás odchody kamarádů pokaždé zasáhnou. Syrově, nespravedlivě,“ shodují se. Tentokrát je to Klára Kolouchová, silná, cílevědomá, chytrá žena, která se už nikdy nevrátí z pákistánské osmitisícovky Nanga Parbat.

Nebezpečí si podle obou horolezců uvědomovala a šla do něj zcela vědomě, nikoliv z lehkomyslnosti. I proto lezla s kyslíkem a šerpským doprovodem – věděla, že tím se dají rizika snížit. Bohužel, ani to tentokrát nestačilo. „I když kolem sebe máte sebesilnější a sebezkušenější tým, vy musíte zvedat nohy, vy musíte doufat a věřit, že vás hora nesmete lavinou, a vy musíte bojovat tu nekonečnou bitvu mezi rozumem, srdcem a intuicí. Vy se musíte rozhodnout, jestli jít nahoru k vrcholu nebo dolů do bezpečí základního tábora. Je třeba spoléhat jen na sebe, protože možnosti záchrany jsou ve vysokých horách velice omezené a komplikuje je mnoho neovlivnitelných faktorů. Počasím a nedostupností terénu počínaje a obyčejným lidským strachem záchranářů konče," přibližují Trávníček a Jirková.

Zdroj: Aktuálně.cz