„Dokážu vás porazit kdykoliv.“ Maxim Habanec otevřeně promluvil o tlaku, šikaně a chuti vyhrávat

Když bylo Maximu Habanci třináct let, místo obdivu se dočkal posměchu a žárlivých narážek od starších jezdců na skateboardu. Nezlomilo ho to – naopak. Všechen tlak a nejistotu proměnil v energii, která ho vynesla až na samotný vrchol českého skateboardingu. Dnes otevřeně mluví o tom, jaké to je vyrůstat pod dohledem veřejnosti, čelit hejtrům i pochybnostem a přitom si uchovat vlastní identitu.

Nikdo ho nikdy nenutil, aby se skateboardingu věnoval naplno. Už jako dítě ale miloval všechno, co mělo kola. Jeho starší bratr jezdil na skejtu a pro malého Maxe se stal vzorem. Právě díky němu se poprvé postavil na prkno – a okamžitě propadl pocitu svobody, který mu jízda přinášela.

Na základní škole se začal potýkat s nepochopením. Skateboarding tehdy většina lidí nebrala jako skutečný sport, učitelé mu odmítali dávat volno kvůli závodům a on musel dokazovat, že to, čemu se věnuje, má smysl. „Moje první vítězství a první sponzoři přišli, když mi bylo pouhých třináct let. Starším jezdcům se to ale nelíbilo. Nebrali mě vážně a z jejich strany byl ten tlak velký. Měl jsem pocit, že odmalička musím někomu dokazovat, že to, co dělám, má váhu,“ popisuje Max.

Z konkurence si však vzal to nejlepší. Soutěžení se staršími pro něj znamenalo příležitost učit se a zlepšovat. Přesto se nevyhnul posměškům a nepříjemným komentářům, zvlášť když se začaly rozmáhat první online diskuze. „V té době začaly první online diskuse a já si tam četl věci typu, že mi sponzory zařídila máma. Nebo že jsem zajímavý jen tím, že jsem malý, a proto mě pouštějí na závody. Psali to anonymně a nebylo lehké to číst. Někdo mě viděl jezdit a hned napsal, že neumím dělat triky. Připadalo mi, že na mě pořád někdo kouká,“ vzpomíná.

Negativní komentáře ho paradoxně ještě víc nakoply. Trénoval každý den, často dlouho do noci, a odmítal se vzdát. „Kdyby na mě nebyl takový tlak, možná bych neměl tak silnou touhu vítězit,“ říká dnes s odstupem. „Chtěl jsem pořád vyhrávat, abych ukázal, že je dokážu porazit kdykoliv.“

Dnes je Maxim Habanec uznávaným sportovcem, několikanásobným mistrem České republiky a inspirací pro mladší generaci. Přesto zůstává nohama na zemi – ví, že úspěch není samozřejmost. Místo odpočinku dál tvoří nové projekty, posouvá hranice a motivuje ostatní.

Jeho životní priority se však změnily, zejména po narození dcery Emiko. Extrémní sporty miluje dál, ale teď ví, že na světě už není sám za sebe. Nechce riskovat zbytečně – chce být tátou, který tu pro ni bude. Rodičovství s partnerkou Naomi Adachi však vnímají jako přirozenou součást svého života. Často cestují a malá Emiko jezdí s nimi. „Obě holky jsou moje největší fanynky,“ říká s úsměvem.

VIDEO: Podcast (ne)ZÁVISLÁ – Maxim Habanec