Zrazená po 25 letech manželství si sáhla na dno. „Nejlepší, co se mi mohlo stát“, říká Zdenka

Už od rána cítím zvláštní energii. Vzduch je prosycený vůní svíčky s názvem „Podzimní listí” a v místnosti panuje klid, který předchází důležitým setkáním. Dveře se pomalu otevřou, a když se podívám, spatřím starší paní, jejíž tvář je poznamenaná smutkem. Má svěšená ramena, v ruce nervózně svírá retro kabelku a oči jsou plné slz, které se ještě neodvážily vytrysknout. Představuje se jako Zdenka a usedá ke stolu. Její hlas je tichý, křehký, jako by se bál, že se při mluvení rozpadne. Začne vyprávět svůj příběh, a já cítím, jak mi její bolest svírá srdce.

Vidím její zoufalství, ten pocit prázdnoty, který ji pohlcuje. Rozhodnu se pro výklad pěti karet, který v sobě obsahuje minulost, přítomnost i budoucnost a umí dobře posvítit na cestu. Karty mají sílu ukázat cestu, i když je těžká. Míchám balíček, soustředím se na její energii a rozkládám karty. První tři odhalují minulost a přítomnost: Tři meče, Kolo osudu, Deset mečů. Dvě karty budoucnosti jsou Eso pohárů a Královna holí. Karty mluví jasně, jejich poselství je silné, a já začínám vyprávět, co vidím.

Tři meče leží před námi jako tichý výkřik. „Tady je vaše bolest.“ říkám jemně. „Zrada, zlomené srdce, šok, který vás teď ochromuje. Je to kruté, vím. Ta bolest je skutečná, a je v pořádku ji cítit. Nebraňte se slzám, nebraňte se tomu, co cítíte. Musíte to prožít, aby mohlo přijít něco nového.“ Zdenka přikyvuje, její oči se plní slzami, které teď volně tečou. Podám jí kapesník a dám jí chvíli, aby se uklidnila. Pak přichází Kolo osudu. „Život je pohyb.“ vysvětluji. „Někdy přinese změny, které nechceme, ale nemůžeme je zastavit. To, co se stalo, nebylo ve vašich rukou. Osud vás postavil na rozcestí. Možná to teď nevidíte, ale třeba je to příležitost. Příležitost začít znovu, objevit něco, co jste dlouho odkládala.“ Zdenka se zamyslí, její pohled je nejistý, ale něco v ní jako by naslouchalo. Deset mečů je tvrdá karta, konec, který nelze ignorovat. „Váš starý život, jak jste ho znala, skončil,“ říkám opatrně. „Je to bolestivé, je to jako pád na dno. Ale víte, co je na dně krásné? Můžete se odtamtud odrazit. Konec není jen ztráta, je to prostor pro nový začátek. Váš manžel si vybral svou cestu, ale teď je čas, abyste si vybrala tu svou.“ Zdenka se tváří skepticky, ale vidím, že moje slova v ní něco probouzejí.

Pak přecházím k budoucnosti, která přináší světlo. Eso pohárů je karta naděje, nových emocí, nového začátku. „Přijde čas, kdy znovu objevíte radost,“ říkám s úsměvem. „Možná to nebude láska k jinému člověku, ale láska k sobě. Nové zážitky, nové pocity, které vás naplní. Je to jako pramen čisté vody, který začne proudit, až budete připravená.“ Zdenka se slabě usměje, jako by chtěla věřit, ale ještě neví jak. A nakonec Královna holí. „To jste vy!”, říkám s jistotou. „Plná ohně, energie, vášně. Tady stojíte pevně na svých nohou, sebevědomá, silná, znovu spojená sama se sebou. Ale abyste se tam dostala, musíte teď udělat něco pro sebe. Ne pro děti, ne pro bývalého manžela, ne pro to, co od vás očekávají ostatní. Pro vás. Začněte se vážit, dělejte věci, které vás těší. Možná je to něco malého – nový koníček, procházka v přírodě, kniha, kterou jste vždy chtěla přečíst. I když je to těžké, je to důležité.“ Zdenka přikývne, její oči se lesknou, jako by v nich zasvítila malá jiskřička naděje.

Když odchází, cítím, že je křehká, ale něco v ní se pohnulo. Slíbí, že se pokusí na sobě zapracovat. Dám jí malý talisman – kousek růženínu – a řeknu jí, ať ho nosí, když se bude cítit slabá. „Připomene vám, že jste hodna lásky,“ dodám.

O pár měsíců později se dveře znovu otevřou. Stojí v nich žena, kterou málem nepoznám. Zdenka, ale úplně jiná. Má nový účes, elegantní, který jí ubírá roky. Její oči jiskří, chůze je sebevědomá, a když se usměje, místnost jako by se rozzářila. No Zdenko, vy vypadáte úžasně!“ vyhrknu. Sedne si a s nadšením začíná vyprávět.

„Bylo to těžké, opravdu těžké,“ přiznává. „První týdny jsem jen plakala. Ale pak jsem si vzpomněla na vaše slova. Na ty karty. Řekla jsem si, že musím něco zkusit. Začala jsem chodit na jógu – vždycky jsem chtěla, ale nikdy na to nebyl čas. Zjistila jsem, že mě to uklidňuje, že mám najednou chvíli pro sebe. Pak jsem si pořídila psa, hnědého retrívra, o kterém jsem snila od dětství. Říkám mu Max a je to můj nejlepší kamarád.“ Usměje se a pokračuje: „A víte, co je nejlepší? Uvědomila jsem si, že jsem šťastná. Že mi je bez ex manžela líp. On se pokusil vrátit – jeho vztah s tou milenkou nevyšel, teď nemá kam jít a musí platit alimenty. Ale to už není můj problém. Já mám svůj život."

Cítím hřejivý pocit v srdci. Karty měly pravdu. Zdenka našla svou Královnu holí, svůj vnitřní oheň. Stala se ženou, která znovu objevila samu sebe, a já jsem vděčná, že jsem mohla být svědkem její proměny. Když odchází, podívá se na mě a řekne: „Děkuju. Karty… ty mi ukázaly cestu.“ A já vím, že to nebyla jen magie karet, ale její vlastní síla, kterou v sobě našla.

Zdroj: Čtenářka Zdenka (se souhlasem)