Z deníku kartářky: "Zemřel mi syn, tak ať mi karty řeknou, jak mám teď žít!"

V pozdním odpoledni čekám ve své malé věštírně na dalšího klienta, kde ticho je přerušované jen praskáním čajových svíček. Dveře se otevřou a vejde muž, říkejme mu Tomáš. Je mu kolem třicítky, ale vypadá starší – hnědé oči má unavené, ramena svěšená, jako by na něm ležela tíha celého světa. Usedne a chvíli mlčí, než začne. „Zemřel mi syn,“ řekne tiše. „Měl osm let, leukémie…Jmenoval se Ondřej. Od té doby je všechno špatně. S jeho matkou jsme se rozešli, nemám smysl života. Můžou mi karty něco říct, zvládnu žít dál?“ Jeho hlas je křehký, jako by se bál, že se při dalším slově rozpadne.

Druhá karta – Kolo štěstí. Změna, osud, nový cyklus. „Tento symbol značí, že přijde změna. Něco se ve vašem životě pohne, i když teď to nevidíte.“ Tomáš se ušklíbne. „Změna? Já už žádnou radost asi ani nečekám,“ zamumlá.

Třetí karta je Hvězda. Naděje, uzdravení, světlo po tmě. Cítím, jak se mi uleví, jako by se ta těžká energie začala rozplývat. „Tomáši, tahle karta je o naději. Přijde štěstí, i když to teď zní nemožně. A nějak… paradoxně to bude spojeno s vaším synem. Možná jeho duše, jeho odkaz vás dovede k něčemu krásnému.“ Tomáš zvedne obočí, nevěřícně, ale něco v jeho pohledu se zlomí. „To by bylo hezké,“ zašeptá, „ale já tomu nevěřím.“

Když odchází, ta těžká energie jde s ním. Místnost se najednou zdá lehčí, jako by se otevřelo okno. Snažím se na něj nemyslet, ale ten jeho smutek mi zůstává dlouho v hlavě.

O pět let později mi přijde e-mail. „Paní Lindo, vzpomínáte na mě? Jsem Tomáš, ten zoufalec, co mu umřel syn.“ Čtu dál a srdce mi poskočí. Píše, že potkal ženu, Zuzanu, která mu vrátila chuť žít. Před rokem se jim narodil syn, zdravý kluk, a – teď přichází šok – narodil se přesně ve stejný den jako jeho první syn. „Jmenuje se Oliver,“ píše. „Když jsem ho poprvé držel, cítil jsem, jako by mi můj první kluk poslal znamení. Máte pravdu, něco z něj mě dovedlo k tomuhle štěstí.“

Zavřu notebook, usměju se a v očích mám slzy. Tarot někdy ukáže cestu, kterou nevidíme, a občas – jen občas – se osud postará o zázrak, který spojí minulost s budoucností.