Hrála si na Boha v pekle zvaném Auschwitz. Její konec byl stejně rychlý jako krutý

​Maria Mandl, často nazávaná jako Bestie z Birkenau, se narodila 10. ledna 1912 v rakouském Münzkirchenu. Byla dcerou ševce Franze Mandla a Anny Streibl a vyrůstala na rodinné farmě společně se třemi staršími sourozenci. Její otec byl známý svým odporem vůči nacistické straně a byl členem Křesťansko-sociální strany.

Působení v Auschwitz-Birkenau

V říjnu 1942 byla Mandl převelena do koncentračního tábora Auschwitz II-Birkenau, kde převzala funkci vedoucí ženského tábora (SS-Lagerführerin). V této roli měla na starosti veškerý personál a vězeňkyně v ženských sekcích tábora. Byla známá svou krutostí a získala přezdívku „Bestie“. Mandl se aktivně podílela na selekcích vězňů určených k popravě v plynových komorách a byla zodpovědná za smrt tisíců žen a dětí.

Mandl měla zvláštní zálibu v hudbě a nařídila vytvoření ženského orchestru v Auschwitz, který měl hrát při různých příležitostech, včetně příchodů nových transportů a selekcí. Orchestr vedla polská hudebnice Zofia Czajkowska a později rakouská houslistka Alma Rosé. Mandl často vyžadovala, aby jí vězeňkyně hrály její oblíbenou árii z opery „Madame Butterfly“. ​

Útěk, zatčení a soud

V prosinci 1944, s blížícím se postupem Rudé armády, Mandl uprchla z Auschwitz a pokusila se ukrýt ve svém rodném městě. Její otec jí však odmítl poskytnout útočiště. Dne 10. srpna 1945 byla zatčena americkými silami a v roce 1946 předána polským úřadům. V listopadu 1947 byla souzena v Krakově během prvního Auschwitz procesu, kde byla shledána vinnou z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Byla odsouzena k trestu smrti a 24. ledna 1948 v krakovské věznici Montelupich popravena oběšením.

Odkaz a historické hodnocení

Maria Mandl zůstává jednou z nejznámějších ženských postav spojených s nacistickými koncentračními tábory. Její činy a brutalita jsou dodnes předmětem historických studií a připomínek obětí holocaustu. Její role v Auschwitz a dalších táborech slouží jako memento hrůz nacistického režimu a důležitosti připomínání těchto událostí pro budoucí generace.