Konec mýtu o yettim. Genetička a známý horolezec odhalili jeden z největších omylů historie

V dubnu 2019 zveřejnila indická armáda na Twitteru snímky, které okamžitě vyvolaly celosvětový rozruch. Tvrdila, že poblíž hory Makalu narazila na stopy yettiho o velikosti 81 × 38 centimetrů. Internet zaplavily spekulace: je to konečně důkaz o existenci legendárního tvora, o němž se v Himálaji vypráví po generace? Odpověď vědy ale nadšení rychle zchladila. Genetička Charlotte Lindqvistová z Univerzity v Buffalu už v roce 2017 analyzovala devět údajných „yettiho“ vzorků. Verdikt byl prostý: osm z nich patřilo medvědům a jeden psovi.

Legenda o Gigantopithecovi

V 50. letech se objevila teorie, že by se za legendou mohl skrývat Gigantopithecus – obří primát, který kdysi skutečně obýval Asii. Tento až třímetrový tvor vážící kolem půl tuny ale vyhynul před zhruba 300 tisíci lety, pohyboval se po čtyřech a jeho hlavní potravou byl bambus. Myšlenka, že by přežil v himálajských horách dodnes, tak zůstává spíše fantazií.

Stopa na hřebenu

Jednu z nejznámějších fotografií údajné yettiho stopy pořídil v červnu 1944 britský důstojník C. Reginald Cooke spolu se svou manželkou Margaret na hřebeni Singalila nedaleko Darjeelingu. Místní nosiči tehdy tvora nazývali Jungli Admi, tedy „divoký muž“. Otisk měřil přibližně 36 centimetrů a pro srovnání k němu byly přiloženy sluneční brýle. Současné studie však podobné stopy přisuzují spíše himálajským medvědům.

Skalp z kláštera

V klášteře Pangboche byl po staletí uchováván údajný yettiho skalp. Sir Edmund Hillary ho v roce 1960 předal k analýze do několika světových laboratoří. Výsledek ukázal, že jde o kůži seraua, horské kozy. Také slavná „yettiho ruka“, kterou herec James Stewart pomohl propašovat z Nepálu, byla při testech DNA v roce 2011 identifikována jako lidská.

DNA detektivka

Genetik Bryan Sykes z Oxfordu v roce 2014 uvedl, že by yetti mohl být hybridem pravěkého ledního medvěda. Pozdější výzkum Charlotte Lindqvistové ale ukázal, že Sykes pracoval s příliš krátkým úsekem genetického materiálu. Podrobnější analýza potvrdila, že vzorky patřily vzácným populacím himálajského hnědého medvěda.

Messnerovo procitnutí

Reinhold Messner, který v roce 1986 v Tibetu spatřil podivnou vzpřímenou postavu, zasvětil následujících 12 let pátrání po yettim. Procestoval tisíce kilometrů a hovořil i s dalajlamou. Ve své knize Yetti: legenda a skutečnost nakonec dospěl k závěru, že tajemný tvor je ve skutečnosti sněžný medvěd. „Yetti existuje dvojím způsobem – jako legenda v myslích himálajských lidí a jako bytost žijící v divoké přírodě,“ uvedl.

Nacisté v Tibetu a definitivní tečka

Také nacistické Německo vyslalo v roce 1938 do Tibetu expedici vedenou Ernstem Schäferem. Heinrich Himmler doufal, že nalezne důkazy o původu árijské rasy. Schäfer však po výzkumu dospěl k závěru, že údajný yetti není nic jiného než medvěd. V roce 2017 provedl tým z Univerzity v Buffalu rozsáhlé testování kostí, zubů i trusu připisovaných yettimu. Z 24 vzorků patřilo 23 medvědům a jeden psovi. Mýtus o neznámém primátovi tak dostal vědecky podloženou odpověď.

Himálajský hnědý medvěd, tibetský hnědý medvěd i asijský černý medvěd dokážou chodit po zadních končetinách na překvapivě dlouhé vzdálenosti. V zasněženém terénu tak mohou zanechávat stopy, které působí až znepokojivě lidsky. Proč legenda přetrvává? Může za to mimo jiné pareidolie – tendence vidět známé tvary tam, kde nejsou – a potvrzovací zkreslení. Pokud něco hledáme, snáze uvěříme, že jsme to našli. Z děsivé horské bytosti se yetti postupně stal popkulturní ikonou. Objevil se v Tintinovi v Tibetu, v Disneylandu i ve filmu Příšerky s.r.o. Přestože jako lidoop nejspíš neexistuje, jeho legenda přispěla k ochraně ohrožených druhů medvědů v Nepálu a Bhútánu. Možná tak pomohla zachránit ty, kteří tu skutečně žijí.

VIDEO: „Jako kdyby se zastavilo v čase.“ Optická iluze s „visícím“ letadlem je hitem sítí

Zdroj: India Today, University at Buffalo, Indipendent, nhm.ac.uk, National Geographic, Live Science, royalsocietypublishing.org, The Guardian, Royal Society Publishing