Když jste potřebovali instalatéra, pizzerii nebo taxislužbu, neťukali jste dotaz do vyhledávače. Sáhli jste po tlusté knize se žlutými listy, která měla doma své pevné místo – většinou někde u telefonu. Telefonní čísla jsme si psali na papírky, lepili na lednici nebo se je prostě naučili nazpaměť. Paměť tehdy suplovala cloud a ztracený kontakt znamenal skutečný problém, ne jen pár kliknutí.
Připojení k internetu bylo malým rituálem. Modem zabral telefonní linku, vydal sérii zvláštních zvuků a celá domácnost věděla, že „někdo je na internetu“. Minuty se počítaly, stránky se načítaly pomalu a každé odpojení bylo malé drama. Přesto měl internet punc něčeho výjimečného – byl to nový svět, do kterého jsme vstupovali opatrně a s respektem.
