Devadesátky nebyly dokonalé, ale pro nás, co jsme je prožili jako děti nebo puberťáci, měly jedinečné kouzlo. Byla to doba, kdy jsme si na kazety nahrávali písničky z rádia, dívky si na rty mazaly lepivý lesk s příchutí jahody a plakáty Leonarda DiCapria z Brava lepily izolepou nad postel. Po škole jsme běželi na hřiště, kde vládl pogový turnaj, nebo jsme s napětím čekali, co se stane s Brandonem a Kelly v Beverly Hills 90210. Kdo měl Tamagoči, Polly Pocket nebo zásobník na lipo ve tvaru kačera, byl hvězda třídy. A o přestávce jsme si vyměňovali voňavé papírky, četly Méďu Pusíka a snili o tom, že nám jednou doma rodiče dovolí opravdového pejska – nebo aspoň tu velkou knihu o psech.
Ať už jsme nosili šusťákovky, hráli Miny na školním počítači nebo volali potají na linky 0609, jedno je jisté – tahle doba v nás zanechala víc než jen fotky v albech a pár hraček v krabici na půdě. Zanechala v nás radost z maličkostí, zvědavost, hravost a neskutečně silné vzpomínky. Vraťte se s námi zpátky – k hodinkám z Lipo bonbonků, Furbyho blikajícím očím, šmoulím písničkám a sladké naivitě, kdy i náramek z bavlnek byl něčím kouzelným.
Podívejte se do grafiky.
