1 Když se revoluce obrátí proti vlastním lidem


Příběh Fanny Kaplanové není jen historickou epizodou – je dramatickým svědectvím o tom, kam až může zajít víra v ideály a co se stane, když se revoluce obrátí proti vlastním lidem. Kdo byla žena, která málem změnila dějiny Ruska a nechtěla mlčet tváří v tvář zradě? Dozvíte se nejen o osudovém atentátu na Lenina, ale i o temném odkazu, který po sobě zanechala.

Příběh Fanny Kaplanové není jen historickou epizodou – je dramatickým svědectvím o tom, kam až může zajít víra v ideály a co se stane, když se revoluce obrátí proti vlastním lidem. Kdo byla žena, která málem změnila dějiny Ruska a nechtěla mlčet tváří v tvář zradě? Dozvíte se nejen o osudovém atentátu na Lenina, ale i o temném odkazu, který po sobě zanechala.

Fanny Efimovna Kaplanová (10. 2. 1890 – 3. 9. 1918), původně Feiga Haimovna Roytblatová či Rojtmanová, se narodila v chudé židovské rodině na území dnešní západní Ukrajiny. Již v patnácti letech se nechala strhnout vůní revoluce – zapojila se do anarchistických kruhů v kontextu revoluce roku 1905 a následně se přiklonila ke straně socialistických revolucionářů. Roku 1906 v Kyjevě připravovala atentát na carského generálního guvernéra Suchomlinova, bomba jí ale brzy vybuchla v rukou a ona byla zatčena.

Následovalo strastiplné jedenáctileté věznění v sibiřských pracovních táborech. Pobyty v Maltsevu a Akatuji jí vážně poškodily zdraví a částečně i zrak. Po únoru 1917 se vrátila, nadšená svobodou i politickým tlakem na vznik ustavujícího shromáždění.

Stala se však skeptičtější, když vedení bolševiků rozpustilo ustavující shromáždění v lednu 1918 – její bývalí spolustraníci z SRs byli postupně zakazováni. Kaplanová se stejně jako druzí radikálové zdevastovaného režimu cítila zrazená – Lenin pro ni představoval nejhlubší zradu revoluce.

30. srpna 1918 se Lenin zúčastnil setkání ve výrobním závodě Michelson v Moskvě. Když odcházel ke svému autu, Kaplanová ho oslovila a vystřelila tři rány z pistole FN M1900. Jeden projektil prošel pláštěm, další zranil jeho levou paži, třetí zasáhl šíji a prorazil levou plíci těsně u pravé klíční kosti.

Leninovi lékaři konstatovali vážná zranění. Lékaři kulky vyoperovali, Leninovy zdravotní problémy ovšem neodezněly. Na jaře 1922 utrpěl první mrtvici a dočasně přestal mluvit, nemohl ani psát, ani počítat. Zdroje uvádějí, že chtěl dokonce spáchat sebevraždu kyanidem.
Další prameny uvádějí, že tyto rány byly jedním z katalyzátorů jeho budoucích mozkových příhod, jež ho paralyzovaly a následně společně s pohlavně přenosnou infekcí syfilis nakonec stály život v roce 1924.
Bezprostředně po atentátu přispěchali ke zraněnému Leninovi svědci a příslušníci oddílu, kteří Kaplanovou obklíčili. Zadržena byla v blízkosti automobilu. Podle závěrečné výpovědi přiznala: „Dnes jsem střílela na Lenina. Udělala jsem to sama… považuji ho za zrádce revoluce“.

Během výslechu se k jejímu činu přiklonilo několik kolegů z SRs, ale ona odmítla udávat další osoby. I proto dostala shromažďovací rychlý rozsudek a byla 2. září 1918 odsouzena k smrti. Popravena byla 3. září střelou do týla v Alexandrovském sadu pod velením velitele Malkova, jak to nařídil sovětský státník Yakov Sverdlov. Její tělo bylo poté spáleno, aby nezůstaly žádné ostatky.
Její čin se stal záminkou pro vyhlášení tzv. Rudého teroru – masových poprav politických oponentů. Za několik týdnu bylo obětmi okolo 800 členů SRs a dalších nezávislých politických politických skupin. Poprava Kaplanové tedy nejenže přispěla k prodloužení nejtvrdšího období bolševického násilí, ale i symbolicky demonstrovala, že rozklad vnitrorevoluční solidarity již nelze zastavit.
Někteří historici zpochybňují, zda Kaplanová atentát skutečně spáchala – uvádějí její slepotu, absenci výcviku se střelnými zbraněmi a rozporuplné zprávy o svědcích a počtu podezřelých. Přesto její vlastní přiznání a zatčení přímo po činu činí zpochybňování vnímání kontroverzním, ale doposud nevyvráceným.

Ačkoliv podle oficiálních pramenů Fanny Kaplanová nebyla právnickou profesionálkou ani strategickou myslitelkou, její čin odstartoval jednu z nejtemnějších kapitol sovětské historie. Fanny Kaplanová je dodnes symbolem osobnostního střetu mezi vírou v revoluční ideály a krutou realitou jejich realizace.