Pravdivé příběhy: Sousedovy rituály nám vzaly spánek i pocit bezpečí

Když jsme se s manželem nastěhovali do našeho bytu na okraji města, byli jsme nadšení. Dům byl tichý, v příjemné čtvrti a nájem rozumný. Po letech života v centru jsme toužili po klidu. Jenže pak jsme poznali našeho souseda z vedlejšího bytu – pana Petra.

Nejdřív slušně. Zaklepali jsme na dveře a požádali ho, jestli by mohl být tišší. Usmál se, pokýval hlavou – a ten večer byl opravdu klid. Ale jen ten jeden. Následující noc bylo bubnování ještě hlasitější. K tomu přibyly podivné výkřiky a drnčivý zpěv. A pak se to začalo stupňovat. „Jednou ráno jsme našli na rohožce slepičí pero. Druhý den sušený pomeranč. Pak nějaký tmavý prášek v pytlíčku. Vypadalo to jako směs popela a písku,“ popisuje Jana. „Znělo to směšně, ale začala jsem být nervózní. Cítila jsem, že to není jen náhoda.“

Po další bezesné noci zavolali městskou policii. Ta přijela, soused se jim vysmál. Tvrdil, že je šaman, že pracuje s energiemi, a že žádný zákon neporušuje. A měli pravdu – decibely zřejmě nepřekročil. „Muž tomu nechtěl věřit, ale já jsem si začala vést deník,“ přiznává Jana. „Vždycky když něco udělal – bubnování, rituál, divné věci na rohožce – stalo se u nás něco divného. Jednou mi popraskalo sklo na rámu fotky bez příčiny. Jindy jsme oba najednou měli silnou migrénu. Nechtěla jsem věřit, že by to spolu souviselo. Ale ten pocit…“

Nakonec to přerostlo i do vztahu. Jana a její muž se začali hádat, přestávali spát, napětí rostlo. A soused? Ten byl stále stejně klidný. Někdy se jen zastavil na chodbě a řekl: „Musíte si očistit prostor. Váš byt má těžkou energii.“ „Byla jsem zoufalá. Sledovala jsem dokumenty o voodoo, hledala si informace o ochraně prostoru, až jsem se jednoho dne rozhodla – pozvu si vlastního ‚šamana‘. Našla jsem paní, co se věnuje očistě prostoru pomocí bylin a tibetských zvonů.“ A pak se to zlomilo. Po očistném rituálu byl několik dní klid. A i když to možná byla jen náhoda, Jana věří, že to zabralo. „Mám pocit, že jsme mu tím ukázali, že se nebojíme. Přestal nás zkoušet.“

Soused se nakonec po několika měsících odstěhoval. Prý na ostrov, kde „je energie volnější“. „Do dneška nevím, jestli to bylo skutečné voodoo, nebo jen psychologická hra,“ říká Jana. „Ale jedno vím jistě – klid, o který jsme se přestěhovali, jsme si nakonec museli tvrdě vybojovat.“

Zdroj: Čtenářka Jana