Pravdivé příběhy: „Jediná vteřina vše změnila,“ říká Michal o tragické nehodě po cestě z diskotéky

Byla srpnová, tropická noc. S kamarády jsme vyrazili na diskotéku do vedlejší vesnice. Měla to být taková ta klasika – levné drinky, hlasitá hudba, pár holek z okolí. Všichni jsme pili, smáli se, cítili jsme se nesmrtelní. „Jedeme domů spolu, ne?“ navrhl ten večer Radek, který na místo dorazil autem dlouho před námi. Já a další dva kamarádi jsme kývli. Nikdo moc neřešil, kolik toho měl. Byli jsme mladí a blbí. Pamatuju si, že jsem mu v autě řekl: „Hele, Ráďo, hlavně pomalu, jo? Nemáme kam spěchat.“ Usmál se a mávl rukou: „Neboj, Majku, mám to pod kontrolou.“

Snažil jsem se k němu natáhnout, ale pás nešel rozepnout. Křičel jsem jeho jméno, pořád dokola, ale nereagoval. Měl hlavu opřenou o volant a nehýbal se. Po chvíli jsem zaslechl přijíždějící vůz. Řidič zastavil a přiběhl k autu, křičel, že už volá sanitku a hasiče. Ten pocit úlevy, že nejsme úplně sami, byl obrovský.

Smrt, kterou nevymažete z paměti

Konečně se objevili záchranáři. Slyšel jsem, jak někdo říká, že Radek to nepřežil: „Na místě zemřel.“ V tu chvíli jsem měl pocit, že se mi zastavilo srdce. To, že kamarád, se kterým jsem před pár hodinami stál u baru a smál se, už tu nikdy nebude, se nedalo pochopit. Ostatní jsme přežili s různými zraněními. Já měl „jen“ naražená žebra, zlomenou nohu a šití na hlavě. Ale Radek… ten už nikdy domů nedojel.

Život po nehodě

Tohle byla moje první opravdová konfrontace se smrtí. Byli jsme parta, znali jsme se od základky. Radek už nikdy nepřišel na sraz, na pivo, na fotbal. Jeho máma na pohřbu držela jeho fotku a jen opakovala: „Proč zrovna on?“ A já měl pocit, že za to nesu kus viny. Dlouhé měsíce jsem se budil s nočními můrami. „Kdybych mu to víc rozmluvil… kdybych řídil já…“ tyhle myšlenky mě hlodaly každý den. Trvalo roky, než jsem se s tím naučil žít. Alkohol jsem od té doby přestal úplně pít a za volant pod vlivem bych si nikdy nesedl.

Dneska, když o tom mluvím, mám pořád slzy v očích. Protože vím, že jsme všichni mohli být mrtví. A že jeden mladý život vyhasl jen proto, že jsme byli lehkomyslní. Chci tím říct jediné: nikdy nesedejte do auta s někým, kdo pil. Nevěřte tomu, že „to má pod kontrolou“. Nemá. Stačí jedna vteřina a už nikdy nic nebude jako dřív.

Zdroj: Čtenář Michal