Radost z miminka vystřídal šok. Lékaři Míše v těhotenství odhalili rakovinu děložního čípku

Míši (34) bylo teprve 18 let, když poprvé pociťovala problém, který jí později převrátil život. Začala po styku krvácet, proto se obrátila na svého gynekologa. Odpověď ale byla spíš bagatelizující než uklidňující. „Doktor mi řekl, ať je přítel opatrnější a ostříhá si nehty. Jenže potíže se opakovaly,“ vzpomíná. Až třetí vyšetření ukázalo změny na děložním čípku, které vyžadovaly ošetření konizací – drobným chirurgickým zákrokem, po kterém vše nasvědčovalo, že je Míša v pořádku.

Polyp, nebo něco horšího?

Ve 24. týdnu těhotenství začala znovu krvácet. Lékaři v menší nemocnici mluvili o polypu, který bude nutné odstranit, a snažili se ji uklidnit. Teprve po převozu do Prahy na kliniku u Apolináře ve Všeobecné fakultní nemocnici již po prvním vyšetření zaznělo slovo, které jí obrátilo život vzhůru nohama: karcinom. „Pamatuju si to naprosto přesně. Ležela jsem na vyšetřovacím křesle a cítila, jak se na mě sesypal celý svět,“ vzpomíná Míša.

Nádor byl velký, prorůstal do okolních tkání a hrozil vznik metastáz. Přesto lékaři hledali cestu, jak umožnit pokračování těhotenství. Rozhodli se zahájit chemoterapii ještě před porodem – šlo o velmi odvážný, ale nezbytný krok. „Řekla jsem si, že nesmím propadat strachu. Miminko potřebuje klid, ne zoufalství,“ vysvětluje svůj přístup. Překvapivě dobře snášela i samotnou léčbu. „Pálila mě žáha, jinak nic. Byla jsem šťastná, že to tělo zvládalo.“ A přišla i první dobrá zpráva – nádor začal reagovat a zmenšoval se.

Zrození i boj v jednom okamžiku

Pak ale přišly horečky, které nešlo srazit, a lékaři rozhodli o předčasném císařském řezu. V lednu 2021 se tak Míši narodil chlapeček – maličký, ale zdravý. „Chtěla jsem slyšet jeho pláč. Nebyl to pláč, spíš takový pískot, ale pro mě to byl ten nejkrásnější zvuk,“ vzpomíná s dojetím Míša. Partner mohl být díky výjimce přítomen a držet syna hned po narození v náručí. Současně Míša podstoupila rozsáhlou operaci: přišla o napadený vaječník i uzliny v třísle. Samotný nádor ale kvůli rozsahu odstranit nešlo, čekala ji proto další chemoterapie, ozařování i brachyterapie (vnitřní ozařování). Mezitím se snažila fungovat jako maminka nedonošeného dítěte. „Bylo to těžké. Zhubla jsem patnáct kilo, měla jsem křeče, nemohla jsem skoro jíst,“ popisuje. Nejtěžší pro ni byly hospitalizace na onkologii, kde některé pacientky již rezignovaly. „Řekla jsem si, že takhle to neskončí. Mám doma syna a kvůli němu musím vydržet,“ vzpomíná.

Prohlédnout galerii

Podporu měla v partnerovi a rodině, kteří se starali o miminko i o ni. „Já jsem jen dělala, co mi řekli lékaři. Ale přítel musel zvládnout všechno kolem – rodinu, domácnost i dítě. Bez něj bych to nedala,“ přiznává. Navzdory únavě a bolesti se snažila každý den najít sílu, aby se posunula o krok dál.

Prevence je základ

Po měsících vyčerpávající léčby přišla vytoužená zpráva – nádor zmizel. „Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy mi lékaři řekli, že jsem čistá. Byl to zázrak,“ říká Míša. Přesto zůstaly následky. Kvůli léčbě už nemůže mít další děti, prodělala hormonální změny a intimní život s partnerem dostal jiný rozměr. „Není to jako dřív, je to spíš plánované a někdy bolestivé. Ale to podstatné je, že jsem tady a že mám syna,“ vysvětluje.

Míša dnes svůj příběh sdílí, aby podpořila osvětu – věří v medicínu a v prevenci. „Říkám to všem kamarádkám: jediná cesta je očkování proti viru HPV, který rakovinu děložního čípku způsobuje, a pravidelné kontroly. Kdybych měla možnost být očkovaná, možná by k tomu nikdy nedošlo,“ zdůrazňuje. Během preventivních kontrol u gynekologa mají ženy ve věku 35, 45 a 55 let nárok na provedení vysoce citlivého HPV DNA testu. Pokud odhalí přítomnost rizikových typů HPV viru, je to signálem pro pečlivé sledování, které umožní zachytit případné zhoubné onemocnění v zárodku, kdy je vysoká šance na vyléčení.