Úzkosti začínají v trávicím traktu: Střeva a psychika spolu mluví víc, než si myslíte

Podle lékařů může psychický stres výrazně ovlivnit průběh střevních zánětů. Když jsme ve stresu, oslabuje se střevní sliznice, uvolňují se zánětlivé látky a nemoc může znovu vzplanout nebo se zhoršit. A naopak – samotné dlouhodobé záněty ve střevech působí zpětně na mozek a mohou být spouštěčem úzkostí, depresí nebo poruch spánku.

Více než polovina pacientů s IBD (idiopatickými střevními záněty) trpí také psychickými potížemi. A věda to potvrzuje i konkrétně: studie ukazují, že lidé s depresí mají jiné složení střevních bakterií než zdraví jedinci. Mikrobiom, tedy společenství bakterií ve střevech, hraje zřejmě větší roli, než jsme si dosud mysleli.

O tom, jak je střevo s mozkem vlastně přepojeno, jsme si popovídali s prof. MUDr. Milanem Lukášem, CSc., členem výboru České gastroenterologické společnosti ČLS JEP.

Jakým způsobem může zlepšení psychického stavu pacientů s IBD (např. pomocí terapie nebo antidepresiv) přispět k lepší kontrole zánětu ve střevech?

Výskyt psychických poruch, především deprese a úzkosti, je u nemocných s IBD častější než v běžné populaci. Zvláště pacienti s ulcerózní kolitidou reagují na psychický stres velmi silně a u řady z nich je to také příčina zhoršení nebo dokonce aktivizace zánětlivé aktivity. Z tohoto důvodu je navození psychické pohody u těchto nemocných velmi důležité a významně se podílí na dlouhodobé stabilizaci stavu. Může to být docíleno psychoterapií nebo podáváním moderních léčiv ze skupiny anxiolytik nebo antidepresiv.

Jaké duševní potíže pacientky nejčastěji popisují, když se potýkají s IBD?

Asi nejčastějším projevem je úzkost, pocit vyčerpanosti, únava a deprese.

Jaké konkrétní psychické symptomy by měli lidé s IBD sledovat, aby si uvědomili, že jejich nemoc může ovlivňovat i jejich psychiku?

Přehnané obavy z negativní budoucnosti s ohledem na vývoj nemoci a vznik komplikací, obavy o vlastní rodinu, děti, strach ze ztráty životního partnera nebo ztráty zaměstnání z důvodu vážného onemocnění jsou asi nejčastějšími psychickými problémy, se kterými se u našich pacientů setkávám. Empatický přístup ze strany zdravotnických profesionálů, ale také pevné rodinné zázemí, efektivní a promptně podaná terapie, která zlepšuje fyzický stav postiženého, jsou nejlepšími způsoby, jak docílit dlouhodobé stabilizace psychického stavu pacienta.

Jak stres mění složení střevní mikrobioty, co se vevnitř těla vlastně děje?

Psychický stres, který si uvědomujeme, je přenášen na podkorová centra, která řídí činnost našich orgánů již bez našeho vědomí a vůle a vede ke stimulaci, odborně se tomu říká „neuro-imunitní interakce“, zánětlivých procesů ve sliznici střev. Ke změnám složení střevních mikrobiotů pak dochází druhotně v důsledku probíhajícího zánětu.

Co mohou lidé udělat, aby podpořili zdravý mikrobiom a snížili riziko zánětlivých procesů? Jaký vliv má například dieta na tuto rovnováhu?

Úprava složení střevních mikrobiotů je velmi důležitá, odstranění tzv. „dysbiózy“ upravuje fyziologické fungování trávicího ústrojí a zároveň působí protizánětlivými mechanismy, například tím, že zlepšuje střevní slizniční barieru a harmonizuje aktivitu slizniční imunity. Pravidelný pohyb a dieta středomořského typu jsou v tomto ohledu optimálním řešením. Samozřejmě podávání probiotik a prebiotik má také velmi příznivý vliv na udržení, respektive prodloužení emise choroby.

Jaký je nejlepší způsob, jak mohou lidé s IBD monitorovat a vyhledat pomoc při nástupu psychických obtíží (deprese, úzkosti, nespavost)?

Všichni tito pacienti se střevními záněty jsou dispenzarizováni v gastroenterologických poradnách, těžší pacienti pak v centrech, která mají možnost zahájit velmi efektivní biologickou nebo inovativní terapii. Zkušený odborník posoudí, zda obtíže pacienta jsou druhotné, tedy indukované nekontrolovaným zánětem střeva, nebo zda se jedná o koincidující poruchu, která bude vyžadovat spolupráci a péči psychoterapeuta nebo psychiatra.

Existují nějaké nástroje nebo metody, které by pomohly včas rozpoznat změny v psychickém zdraví pacienta a začít včas s léčbou?

Podle mého názoru zaleží především na pocitu a vnímání svého stavu ze strany pacienta. Samozřejmě u specialistů, psychologů, psychoterapeutů nebo psychiatrů existují testy, které mohou ukázat, že u nemocného se začíná objevovat zatím subklinická deprese nebo anxiosně depresivní syndrom. Jedním z prvních velmi důležitých příznaků je pocit tzv. „anhedonie“, tj. ztráta radosti a potěšení z těch věcí a aktivit, které předtím měl pacient rád a vyhledával je.

Jaký význam mají fyzická aktivita a zdravá strava pro pacienty/ky s IBD, nejen z hlediska střevního zdraví, ale také pro psychickou pohodu?

Pravidelná fyzická aktivita je nejen pro činnost trávicího ústrojí, ale také pro posílení celkové i slizniční imunity velmi důležitá a musím ji jednoznačně doporučit. Samozřejmě musí být adekvátní věku a fyzickému stavu konkrétního pacienta.

Jaké změny v životním stylu byste doporučili (nejen ženám, které čelí IBD), aby podpořily zlepšení obou aspektů – tělesného i duševního zdraví?

Již jsem to zmínil výše, pravidelná životospráva, dostatečný a pravidelný pohyb, dieta středomořského typu a pevné rodinné zázemí nebo fungující partnerský vztah. Žádné extrémní a nepodložené diety.

Jaká preventivní opatření mohou ženy přijmout, aby snížily riziko vzniku IBD nebo alespoň minimalizovaly jeho zhoršení?

Střevní záněty mají komplexní příčinu vzniku, na kterém se podílí vedle zevního prostředí také významně genetická dispozice. Ze zevních vlivů je to opakované užívání antibiotik nebo opakované střevní infekce, v případě Crohnovy nemoci je to kouření. U žen, které již mají potvrzený střevní zánět a plánují těhotenství, pak je potřeba okamžik otěhotnění naplánovat na bezpříznakovou fázi a po konzultaci s gastroenterologem. Stává se totiž, že i mírně aktivní ulcerózní kolitida po otěhotnění pacientky významně akceleruje a změní se v těžkou nemoc.

Existuje něco, co vás jako lékaře v příbězích pacientek opakovaně dojímá nebo překvapuje?

Příběh každého pacienta je unikátní a neopakovatelný, záleží na jeho interpretaci a vnímání, jak ze strany pacienta, tak i lékaře. Myslím si, že je důležité pokusit se najít pro každého pacienta individuální přístup, který se vyvíjí v průběhu delší doby. Protože střevní záněty jsou chorobami na celý život, u většiny nemocných takový speciální přístup je dost dobře možné realizovat. Lékař může být překvapen, musí mít soucit a trpělivost s pacientem, musí být empatický a snažit se vcítit do jeho pozice, ale dojímat se, to by určitě neměl. Ze strany zdravotnického profesionála musí být emoce potlačeny, protože ty brání racionálnímu úsudku a správnému zhodnocení situace.

Všechny štítky