Stoprocentní oporou mu při rekonvalescenci byly tři dcery. Bez jejich podpory a péče by si zotavování uměl jen těžko představit. Nejstarší dcera, které v té době bylo 26 let musela rozhodovat o zdraví svého otce při nutných operacích v nemocnici. „Musím se přiznat, že jsem nebyl velký otec. Do té doby jsem měl toulavou duši i tělo. Až v nemocnici jsem si uvědomil, že jsem dcerám dal málo na to, kolik mě ony toho vrátily,“ přiznal Zdeněk emotivně. Pár týdnů po tom, co se vrátil z nemocnice ho navíc opustila přítelkyně. Ani jeden z nich totiž nezvládl najít cestu zpět k druhému. Ale to, že se i v těžkém období může objevit nečekané štěstí, potvrzuje fakt, že v nemocnici potkal ženu, kterou dnes označuje za osudovou. „Nesnášel jsem sám sebe, odmítal jsem vycházet ven. Postupem času mi hodně pomohla současná přítelkyně. Říkám jí Anděl. Pomohla mi vrátit sebevědomí,” svěřil se.