„Krev v moči není banalita,“ říká Martin, který se vyléčil z rakoviny močového měchýře

„Byl jsem v práci, v plném nasazení. Šel jsem na toaletu a najednou jsem zjistil, že močím krev. Vůbec jsem netušil, co si o tom mám myslet,“ vzpomíná dnes. Zpočátku se snažil uklidnit, že půjde o krátkodobý problém. Krev zmizela, ale za pár dní se objevila znovu. „V tu chvíli jsem už cítil, že to není normální. Jenže pořád jsem nevěděl, kam to povede.“ Praktická lékařka ho poslala na urologii, kde dostal antibiotika. „Pan doktor mi říkal, že to bude dobré. Jenže nebylo. Brzy jsem dokonce začal močit sraženiny a to už jsem měl opravdu strach.“

Při prvním zákroku byl sice nádor odstraněn, ale ukázalo se, že už prorůstá stěnou močového měchýře. Bylo nutné hledat jiné řešení. Lékaři mu navrhli radikální operaci – odstranění močového měchýře a vytvoření nového z tenkého střeva. „Nedokázal jsem si to představit. Ale lékař, který se mě ujal, byl natolik lidský a přesvědčivý, že jsem mu věřil úplně všechno. Kývnul jsem, i když jsem pořádně nechápal, co mě čeká.“

Dlouhé měsíce překážek

Operace byla náročná a přinesla komplikace. „Střevo nesrostlo, museli mě několikrát znovu operovat. Byl jsem na jednotce intenzivní péče, nemohl jsem jíst a dostával jsem umělou výživu,“ vzpomíná Martin. Nakonec mu lékaři vytvořili střevní vývod, po půl roce odešel domů a sám si výživu aplikoval do žíly. „Bylo to zvláštní období. Člověk, který se s tím nikdy nesetkal, najednou zjistí, že i v takové situaci může najít pozitivní věci. Strašně jsem si začal vážit obyčejných okamžiků – třeba toho, že můžu vyjít ven a projít se pod stromy. Tyhle zdánlivé maličkosti se pro mě staly obrovským zdrojem radosti.“

Po několika měsících podstoupil další zásadní zákrok – zanoření střeva. „Den před operací jsem s doktorem vtipkoval. Říkal mi, že už asi vím, co mě čeká. A měl pravdu. Po probuzení z narkózy jsem poprvé cítil, že je všechno v pořádku. Bylo mi strašně dobře. Tušil jsem, že to tentokrát klaplo.“

Deset let poté

Od poslední operace uplynulo deset let. Dnes je Martin zdráv, cítí se plný energie a svého života si váží více než kdy dřív. „Vlastně se mi nic nestalo. Jsem úplně v pohodě. A všem přeju, aby měli sami sebe rádi a nepodceňovali varovné signály,“ říká. Změnil se ale jeho profesní život. Kvůli nemoci musel odejít z kuchařského prostředí a postupně našel nový směr. Už více než patnáct let se věnuje amatérskému fotografování, které mu přináší radost a nové impulzy. Současně je v invalidním důchodu a externě pracuje jako hospodářský účetní v jedné kavárně.

Jeho příběh je důkazem, že rakovina močového měchýře není jen nemoc starších lidí. Přestože se nejčastěji objevuje u pacientů nad 65 let, může přijít kdykoliv. „Mně bylo teprve čtyřicet. Nikdo by neměl přehlížet změny v moči – bez ohledu na věk.“ „Krev v moči by měla být vždy důvodem k návštěvě lékaře. Včasná diagnostika je zásadní, protože čím dříve je nádor odhalen, tím je léčba méně zatěžující a šance na úplné vyléčení výrazně vyšší. Moderní metody navíc umožňují zachytit onemocnění v časných stádiích, kdy je prognóza pacientů velmi dobrá,“ vysvětluje Doc. MUDr. Antonín Brisuda, PhD, FEBU, onkourolog, Urologická klinika 2. LF UK a FN Motol.

Zdroj: Martin Ketner