4160 voltů a pět procent naděje. Horník přežil zásah proudem, který by zabil většinu lidí

Byl to okamžik, kdy se rutina dolu proměnila v boj o život. Při práci na stroji pod vysokým napětím zasáhla Johna elektrická energie, která vstoupila v oblasti hlavy a prošla celým tělem. Vysoké napětí nezpůsobí „jen“ popáleniny na kůži – proud si hledá cestu tkáněmi, poškozuje svaly, cévy i nervy. V Pendletonově případě šlo o devastující kombinaci: rozsáhlé popáleniny na horní části těla, otevřená poranění, otřes a krvácení do mozku. Záchranáři ho stabilizovali a lékaři uvedli do umělého spánku. Prognóza? Pět procent.

Když se John po devíti dnech probral, čekal ho jiný svět. Tělo neslo mapu jizev, pohyb byl nejistý, paměť i pozornost ovlivněné traumatem a následným krvácením. Zranění zasáhlo i obličej a uši; některé části bylo nutné rekonstruovat, jinde pomohla protetika. Základní úkony se učily znovu: sednout si, vstát, ujít pár kroků, zvednout ruku. Rehabilitace u podobných úrazů není sprint, ale dlouhá cesta – střídají se období pokroku s obdobími stagnace a bolesti. Zásadní roli hraje rodina: partnerka, která slyšela onu větu o „pěti procentech“, děti, které poprvé vidí tátu jinak, ale pořád svého.

Jizvy jako mapa druhé šance

Pendleton dnes svůj příběh sdílí. Ne jako senzaci, ale jako varování a naději. Mluví o tom, jak vypadá reálné zotavování – bez filtrových efektů, zato s každodenní disciplínou. Otevřeně ukazuje jizvy i komplikace, které si laik často neuvědomí: omezení hybnosti kvůli stažené kůži, citlivost na teplotu, chronickou únavu či zhoršenou jemnou motoriku. Zároveň ukazuje, co dává sílu: smysl (prevence pracovních úrazů), komunita (kolegové, kteří prošli něčím podobným) a rodina, která drží.

Bezpečnost není formalita

Úrazy elektrickým proudem patří v průmyslu k nejzávažnějším. Někdy vypadají navenek „menší“, než ve skutečnosti jsou: proud spálí tkáně zevnitř, cesty po těle se uzavírají hluboko pod kůží. Právě rychlý zásah, adekvátní transport a specializovaná popáleninová péče rozhodují o šanci přežít i o kvalitě života po zranění. Pendletonův „zázrak“ nestojí proti vědě – naopak na ní stojí: na protokolech první pomoci, traumatologii, mikrochirurgii, rehabilitaci a psychologické podpoře. A na něčem, co do tabulek nezapíšete: houževnatosti a trpělivosti.

Z příběhu plyne jasné poselství: bezpečnostní pravidla nejsou byrokratická šikana. Práce s vysokým napětím (a obecně v těžbě) vyžaduje nepřetržitou bdělost, kvalitní školení, ochranné pomůcky a kulturu, v níž je „zastavit a ověřit“ projev profesionality, ne slabosti. Drobná zkratka z únavy, setrvačnost „takhle to děláme vždycky“, špatně servisovaná technika – to všechno může vteřinu proměnit v životní zlom.

Zdroj: the-express.com, dailymotion.com, jacksonjhealth.org