Francouzský šlechtic Donatien Alphonse François, známý jako markýz de Sade, se do dějin zapsal nejen svým původem, ale především zvrácenostmi, které šokovaly i zkaženou aristokracii předrevoluční Francie. Jeho jméno dalo vzniknout pojmu „sadismus“ – a není divu. De Sade se od mládí oddával brutálním sexuálním praktikám, které často zahrnovaly bičování, ponižování a bolest. Už v raném věku trénoval své choutky na prostitutkách a ženách z okraje společnosti.
Ačkoliv se výhodně oženil kvůli majetku, své touhy nikdy nekrotil. Naopak – záhy čelil několika skandálům. Jedna z prvních afér se týkala prostitutky Jeanne Testard, která ho obvinila z brutálního zacházení. Krátce poté se přihlásila pradlena Róza Keller, která vypověděla, že ji markýz přivázal k posteli, bičoval a do ran jí lil horký vosk. Přestože případ skončil jen pokutou, eskalace násilností pokračovala. Když de Sade při orgiích použil jedovatý kantharidin, dvě ženy téměř zemřely. Obvinění z travičství a sodomie na sebe nenechala dlouho čekat.
Markýz strávil dlouhá léta za mřížemi – nejen ve věznicích, ale také v ústavech pro duševně choré. Právě tam napsal své nejznámější dílo 120 dnů Sodomy, které se stalo jedním z nejkontroverznějších textů světové literatury. Kniha popisuje orgie plné násilí, sexuálních excesů a ponižování, často bez ohledu na pohlaví, věk či hranice lidskosti. De Sade zemřel v roce 1814 ve věku 74 let ve vězení, kde strávil značnou část svého života. Jeho odkaz zůstává varovným mementem o temných zákoutích lidské mysli, která se vymknou kontrole.
