1 Sex a erotika byly ve starověku všudypřitomné
Zatímco dnešní společnost často vnímá sex a erotiku jako intimní či tabuizované téma, ve starověku tomu bylo přesně naopak. Sexualita byla přirozenou a viditelnou součástí každodenního života – bez ostychu, bez moralizování, bez cenzury. Lidé starověkých civilizací se ke svému tělu a touze stavěli otevřeněji, než si často představujeme. Ať už šlo o veřejné umění, náboženské rituály, nebo každodenní život, sex nebyl skrytý za zavřenými dveřmi – byl zcela přítomný.
Nahota jako běžná součást života
Ve starověkém Řecku byla nahota symbolem krásy, síly i ctnosti. Na sportovištích byli muži často zcela nazí, sochy zobrazovaly ideály těla v celé jejich kráse a erotika se promítala do každodenní estetiky. Podobně v Egyptě nebo Mezopotámii nebyla nahota vnímána jako něco pobuřujícího – naopak, byla součástí běžného ikonografického jazyka.
Erotika ve službách náboženství
V mnoha kulturách byla sexualita úzce propojena s náboženským životem. Například ve starověké Mezopotámii se praktikoval tzv. posvátný sex, kdy pohlavní styk představoval součást chrámových rituálů a měl symbolický význam spojený s plodností a cyklem přírody. Podobně v Indii vznikaly tisíce let staré tantrické texty, které spojovaly sexualitu s duchovní cestou.
Literatura i graffiti bez cenzury
Erotika byla přítomna nejen v chrámových malbách a sochách, ale i v textech. Starověká literatura, jako je Kámasútra, Ars amatoria Ovidia nebo egyptské milostné písně, otevřeně hovoří o tělesné lásce, touze i technikách milování. Ani v každodenních projevech nechyběla narážka na sex – stačí se podívat na dochovaná římská graffiti z Pompejí, která by dnes byla označena minimálně za „velmi nevhodná“.
Žádné tabu, jen život
Zatímco pozdější století – zejména ta pod vlivem křesťanské morálky – z sexuality udělala věc studu a viny, starověk vnímal erotiku jako přirozenou součást lidského bytí. Lidé milovali, žárlili, žili nespoutaně, a to vše se odráželo v jejich kultuře i každodenním životě.
Sex a erotika tak ve starověku nebyly výstředností – byly prostě všude. Otevřeně, bez ostychu, s radostí i respektem. A možná právě proto se k tomuto uvolněnému a přirozenému pojetí dnes v mnoha ohledech znovu vracíme.
