Rodičovská odpovědnost, tedy právo a povinnost péče o dítě, je základním pilířem ve vztahu rodiče a dítěte. Rozvod přitom podle platné právní úpravy nemá vliv na omezení rodičovské odpovědnosti žádného z rodičů. V praxi však často dochází k nerovnováze mezi rozvedenými rodiči, a to zejména v případech, kdy soud rozhodne o svěření dítěte do péče jednoho z nich. Tento stav navíc podporuje i problematické terminologické rozlišování na „pečujícího“ rodiče a rodiče „s právem styku“.
Svěření dítěte do péče jednoho z rodičů, někdy nesprávně označované jako „výlučná péče“, často vede k tendencím pečujícího rodiče stavět se do dominantní role v péči o dítě. Naopak rodič s „pouhým“ právem styku bývá neprávem stavěn do méně důležité pozice. Nová úprava si klade za cíl snížit množství těchto konfliktů.
Pokud se rodiče na péči o dítě neshodnou, zůstane soudu možnost určit nejen rozsah péče každého z rodičů, ale také výši vyživovací povinnosti (tématem vyživovací povinnosti se budeme podrobně zabývat v dalším článku). Soud bude mít zároveň pravomoc určit podmínky péče rodiče o dítě, pokud to bude v jeho nejlepším zájmu. Zejména bude moci určit místo, kde smí či nesmí rodič o dítě pečovat a taktéž osoby, které mohou být u péče přítomny.
Zásadní novinkou bude možnost soudu v zájmu dítěte upravit nepřímý styk rodiče například prostřednictvím telefonních hovorů nebo videohovorů s dítětem, nebo právo rodiče na informace o dítěti po dobu, po kterou o dítě pečuje druhý rodič. To by mělo přinést řešení v situacích, kdy pečující rodič styk dítěte s druhým rodičem záměrně omezuje.
