Z deníku kartářky: Jelen. Posel úlevy, klidu, míru a nových začátků

Dnešní příběh bude hodně osobní, ale ráda bych ho s vámi sdílela. Na Tarotu mě baví, že pracuje se symboly a energiemi, které karty odhalují. Mám dceru, teď jí je devatenáct, a naši kočku Ester, která byla součástí naší rodiny od doby, kdy dcera byla ještě malé dítě. Ester byla pro ni jako sestra – spaly spolu v posteli, hrály si, sdílely tajemství. Vyrůstala s tou chlupatou šedou kouličkou, která jí pomáhala překonávat školní starosti i první lásky. Ale teď, po patnácti letech, Ester stárla. Její ledviny selhávaly, trpěla bolestmi, odmítala jíst a veterinář nám řekl, že je čas. Museli jsme ji nechat uspat, aby netrpěla. Byl to jeden z nejtěžších dní našeho života.

Rozložila jsem karty na stole v našem malém obývacím pokoji, kde voněla šalvěj a svíčky. Zamíchala jsem balíček, soustředila se na otázku: Jestli Ester může dát dceři znamení, že je stále s ní. První karta – Král mečů – ukázala sílu a ochranu. Pak přišla Kolo osudu, symbol změny a cyklů. Ale pak… na třetí kartě se objevily parohy. Byl to Král pohárů, ale s detailem, který mě zaujal: v pozadí se rýsovaly parohy jelena. A pak další – Deset pohárů, kde v lese stál jelen. Opakující se motiv. Parohy, které symbolizují regeneraci, znovuzrození, cykly života. „Vidím zvíře,“ zašeptala jsem. „Jelena. Opakuje se. Ester ti možná pošle znamení skrz jelena – symbol, že život pokračuje, že se vrací v nových formách.“

Podívala se na mě skepticky, ale v očích jí zasvitla jiskra naděje. „Jelena? Proč zrovna to?“ zeptala se. Usmála jsem se. „Karty ne vždy vysvětlují proč. Jen ukazují cestu.“

A pak to začalo. Další den jsme se dívaly na seriál, který milujeme – najednou v jedné epizodě, kterou jsme viděly už stokrát, se objevil jelen v lese. „Mami, tam nikdy jelen nebyl!“ vykřikla překvapeně. Pak na TikToku – scrollovala feed a najednou video o jelenovi v zasněženém lese, pak další o záchraně jelena. Ve hře, kterou hraje na mobilu – fantasy RPG, kde nikdy žádní jeleni nebyli – najednou update a v lese se objevil jelen jako nový NPC. „To není možné,“ mumlala, ale usmívala se.

Když jsem otočila list v kalendáři, na zářijovém obrázku byl jelen s parohy v podzimním lese. A vrcholem bylo, když jsme volaly babičce. Řekly jsme jí o výkladu, o tom jelením motivu. Babička se zasmála, ale pak zvážněla. „To je divné, holky. Dnes jsem si vzala antistresové omalovánky, abych se uvolnila. A nevím proč, ale vybrala jsem si stránku s jeleny. Parohy mi připadaly tak složité, nikdy bych si to nevybrala, ale něco mě k tomu táhlo. A teď mi říkáte tohle?“

Rozplakaly jsme se, ale tentokrát to byly slzy úlevy. Objaly jsme se a zašeptala mi: „Díky, mami. Ester na mě dohlíží a je jí už dobře. Vím to.“ Věci mezi nebem a zemí existují!