

Seznamovací appky proměnily způsob, jak se potkáváme. Ale co samotné vztahy? Podle nové studie zůstává romantika silnější, než se zdá – i v digitálním světě.
Když se dnes řekne randění,
mnohým z nás naskočí obrazy nekonečného swipování,
předlouhých chatů a algoritmů, které nám mají najít ideálního
partnera. Objevují se dokonce i první AI aplikace, které za
uživatele nejen vybírají vhodné protějšky, ale rovnou za ně
zahajují konverzace a vymýšlejí vtipné odpovědi. Seznamovací
aplikace během poslední dekády silně zahýbaly způsobem, jakým
se lidé potkávají. Znamená to ale, že z romantiky zbyly už jen
digitální drobky? Nová studie přináší překvapivě
optimistické odpovědi.
Vlastně ani Češi se nechovají tak „onlajnově“, jak by se mohlo zdát. Podle nedávného průzkumu českého e-shopu pro zdravou sexualitu využívá seznamovací appky 40 % Čechů a Češek. To sice překonává ty, kdo dávají přednost seznamování na kulturních nebo sportovních akcích (33 %), ale stará dobrá hospoda nebo bar stále vítězí — 55 % lidí hledá lásku se sklenkou dobrého moku na stole.
Výzkumníci z University of Illinois se podívali na to, jak dnešní mladí lidé navazují vztahy, a porovnali jejich zkušenosti s tím, jak to vypadalo o deset let dříve. A zatímco seznamování samotné prošlo dramatickou digitalizací, samotný vývoj vztahu zůstal v jádru překvapivě stejný. Autoři studie identifikovali čtyři hlavní fáze, kterými vztahy i dnes procházejí. A v každé z nich sice aplikace hrají svou roli, ale nikdy úplně nenahradí to, co dělá lásku láskou.
První krok k čemukoliv vážnějšímu zůstává pořád stejný: lehké oťukávání, vyměňování pohledů — nebo dnes spíš vtipných gifů a memeček. Flirtationship, jak tuto fázi nazývají vědci, může začít na Tinderu či Grindru, ale pořád jde o totéž: zjišťujeme, zda si máme co říct a jestli vůbec stojí za to se vidět naživo. Appky umožnily poznat lidi, na které bychom v běžném životě možná nikdy nenarazili. Ale zároveň přinesly i novou dávku nejistoty — protože až offline zjistíme, zda ta digitální jiskra vůbec přeskočí i v reálu.
Když se první kontakt povede, přichází druhá fáze: testování, jestli z potenciálu může být skutečný vztah. Schůzky, společné výlety, večeře, první víkendy spolu. Tady už žádný digitální nástroj nepomůže — tady je potřeba klasické lidské poznávání. Přestože technologie přinesly více možností, jak se spojit, samotný proces poznávání zůstává stejný jako před desítkami let. Zjišťujeme, jaký má ten druhý smysl pro humor, jak reaguje na problémy, jestli zvládneme jeho ranní nálady nebo jestli snese naše domácí playlisty.
Digitální éra sice přinesla mnoho nových forem vztahů — polyamorii, otevřené vztahy, vztahovou anarchii — ale i dnes chce většina lidí v určitou chvíli říct: jsme spolu. Až sem nás appka dovede. Co bude dál, už záleží jen na nás. Exkluzivita zůstává silným symbolem stability. V této fázi si partneři často představují své přátele, rodiny, začínají plánovat společnou budoucnost a poprvé padají věty typu „miluju tě“.
Poslední fáze je zlomová. Po určité době přichází rozhodování: zvládneme spolu žít dlouhodobě? Přes všechny nedokonalosti, zlozvyky a rozdíly? Někteří zamíří ke svatbě, jiní k bydlení, jiní k vědomé dohodě o dlouhodobém soužití bez papírů. A jak říkají sami účastníci studie: v této fázi už nikoho neobalamutíte. Buď dokážete žít s nedokonalostmi toho druhého, nebo je čas jít dál.
Takže: zničily appky romantiku? Ne. Jen ji přesunuly do jiného prostředí. Pořád jde o hledání chemie, kompatibility, vzájemného porozumění a stability. Algoritmy nám mohou nabídnout potenciální protějšky, ale neodžijí za nás trapné první schůzky, tiché večeře ani ty momenty, kdy poprvé řešíme společné účty. Možná dnes randíme jinak než před deseti lety – ale romantika? Ta podle všeho přežívá dál. Ať už začneme swipováním v posteli, nebo koketováním na barové židli.
Zdroj: onlinelibrary.wiley.com