Kamarádka není vaše psycholožka, respektujte její hranice. Kdy už jste jí přítěží?

V momentě, když čelíme potížím ve vztazích nebo práci, není větší úlevy než se mít komu svěřit. Kafíčko nebo drink s kamarádkou, kdy se jí můžeme vypovídat, má nepochybnou terapeutickou hodnotu. I ona je ovšem jen člověk.

Lze si vybavit i scénu na toto téma ze seriálu Sex ve městě, kde hlavní postava Carrie obtěžuje své kamarádky promluvami o svém bývalém natolik, až se jí rozhodnout poslat k psychoterapeutce.

"Vždyť k tomu mám vás," diví se Carrie, na což jí Samantha pohotově odpovídá: "Jsme stejně rozm*dané jako ty, zlato, je to jako když slepec vede slepého." V dnešní době to ještě víc komplikují chytré telefony, díky kterým to vypadá, že každý je dostupný vždy a všude, takže pokud okamžitě neodpovídají, mnozí mají tendenci brát si to osobně. Zejména v případě, že vidíme, jak kamarádka zveřejní příspěvek na sociální síť, ale soukromou zprávu přehlídne. Tady se ukazují ovšem naše nerealistická očekávání. Co teda je normální si od kamarádů slibovat a co už ne?

Přehnané sdílení je nemocí dneška. Psychická zátěž někoho jiného může v ostatních vyvolat stres a pocit nátlaku. Náklonnost se v takových případech snadno změní na odpor vůči vaší osobě. I když máte za kamarádku zrovna psycholožku, pokud na ní nakládáte víc ze svých problémů, než je zdrávo, snadno se může rozhodit rovnováha ve vašem vztahu: nastavne vzájemné obviňování, vyvolávání traumat, přítelkyně může do vašeho osobního problému vnést jiný úhel pohledu, který není zcela objektivní… nebo vlastně nakonec ani vůbec nestojí na vaší straně, ale vlastně je zcela proti vám.

Když čelíme nějakému problému, je dobré své okamžité emoce zpracovat, nikoli je potlačit: zkuste proto místo okamžitého vyvolávání kamarádce třeba psaní deníku, kde se můžete nejen svěřit se svými emocemi bez jakéhokoli filtru nebo cenzury, ale také si udělat přehled, o čem byste si chtěla promluvit se svým psychoterapeutem, pokud nějakého navštěvujete.