„Móda je pro mě vyjádřením úcty k ženství i k okolí,“ říká Tereza Kostková a prozrazuje, proč je její dvaaosmdesátiletá maminka největší módní ikonou a jak ji ovlivnila čistota a elegance španělské babičky. Odhalila také, proč i při práci na zahradě sahá po bílé barvě, jak se vyrovnala s kritikou za silonky a který kousek v jejím šatníku považuje za svou „patologickou“ srdeční záležitost.
Terezo, co vy a móda. Jak se váš osobní styl proměňoval v průběhu let?
„Řekla bych, že hodně. Když vidím některé svoje starší fotky, jsem překvapená, jakým vývojem jsem prošla, ale jsem za tu cestu ráda, protože bez ní bych nebyla tam, kde jsem dnes. Při zpětném pohledu se dřívějším kritickým komentářům na mou adresu ani nedivím, byly oprávněné, ale teď už se ve svém stylu cítím konečně dobře.“
Jak vás v módě ovlivnily vaše kořeny sahající díky mamince a babičce až do Španělska?
„Ten vliv přicházel především od maminky (herečka Carmen Mayerová, pozn. red.). Babičku jsem už zažila ve velmi vysokém věku, ale i tehdy si dokázala udržet neuvěřitelnou eleganci a čistotu. Vždy byla upravená, voňavá – a to podle mě s módou úzce souvisí. Protože ani ty nejkrásnější šaty nebudou působit dobře na zanedbaném těle nebo když o ně člověk nepečuje. Jde i o to, že móda vás nějak definuje, odráží vaši úctu k okolí, k životu. Klidně to může být kousek ze sekáče, pokud s vámi ladí. Jde spíš o postoj – o úctu k sobě, k ženství i k okolí. A to jsem u babičky vždycky viděla. Nešlo o to, co měla na sobě, ale v jakém to bylo stavu a jak to nesla.“
A vaše maminka?
„Moje maminka je brutálně elegantní. Toho nedosahujeme nikdo, je neuvěřitelná. Ve svých 82 letech vypadá jako modelka z přehlídkového mola, je nádherná. Přitom si vůbec nekupuje nové věci, ty jí kupuju já. Protože chci, aby je vynesla.“
Ovlivnila vás v módě vaše profese herečky?
„Asi ano, ale ne vědomě. Nepřemýšlím o tom, je to spíš přirozený důsledek. Když si totiž v rámci profese oblékáte mnohem víc různých kostýmů, než byste běžně nosila v jiném zaměstnání, nemůže vás to neovlivnit.“
Jaký je rozdíl mezi tím, co nosíte v soukromí a na společenské akce?
„Asi menší, než by se mohlo zdát. Já se ráda oblékám elegantně i v běžném životě – i když to, co já považuji za eleganci, může být samozřejmě subjektivní. Už ale nechodím na jehlách, v mém věku dávám přednost nižším podpatkům nebo platformám. Dřív jsem vysoké podpatky nosila častěji, měla jsem je ráda – přece jen dělají krásnou siluetu nohou. Dnes si je nechávám spíš pro pracovní příležitosti a v běžném životě volím pohodlnější obuv. Jinak ale zůstávám věrná svému stylu i doma – klidně jdu na zahradu upravená, v teplácích mě moc neuvidíte. Někdy klidně pracuji na záhoně v bílém, protože tu barvu v létě miluju. Ráda ladím s počasím – když je hezky, sahám po světlých tónech.“
Máte nějaký módní kousek, na který nedáte dopustit?
„Představte si, že ano. Mám jeden starý svetr z Promodu – značka už snad ani neexistuje. Ten svetr miluju. Už je skoro průhledný, jak se postupně rozpadá, ale pořád vypadá skvěle. Má krásný, elegantní střih a nosím ho od podzimu do jara. V chladnějších ránech ho oblékám doma nebo na zahradu, někdy ho zkombinuju i s kalhotami a najednou celý outfit posune o úroveň výš. Je to až trochu patologické, jak ho mám ráda. Vůbec nevím, co budu dělat, až doslouží.“
Existuje něco, co byste si na sebe nikdy nevzala?
„Už jsem to trochu naznačila – takovou tu klasickou teplákovou soupravu od Vietnamců. Chápu, že je v tom někomu dobře, ale není to můj styl. Mám ráda pohodlné věci, klidně i volnější, ale vždycky by v nich měla zůstat aspoň špetka ženskosti nebo estetiky. Naopak díky své profesi jsem zvyklá jít i do velkých extrémů, takže hranice se mi v tomhle směru často posouvají.“
Řídíte se trendy, nebo dáváte přednost vlastnímu stylu?
„Jednoznačně vlastnímu stylu. Trendy jsou pomíjivé a nemůžou sedět všem. Každý by si měl najít to, co funguje právě pro něj.“
Jak důležitý je pro vás komfort v oblékání?
„Velmi důležitý. Pořád jsem v pohybu, neustále někam spěchám, a proto už jsem třeba výrazně omezila ony vysoké podpatky. Do auta nebo na dlažbu to zkrátka není úplně praktické. Ideální je pro mě kombinace pohodlí a elegance.“
Máte nějakého oblíbeného návrháře nebo značku?
„Mám jich hodně, i proto s nimi ráda spolupracuji. Podporuji českou tvorbu a české návrháře, průběžně fotím s celou řadou z nich. Už na začátku jsem si ale řekla, že nechci být exkluzivně vázaná na jedno jméno. Naopak – oni jsou exkluzivní pro mě tím, jak je každý z nich jiný, a ta skutečná výhoda je, že jejich tvorbu můžu kombinovat. Dnes například fotím s Gábinou Páralovou, se kterou se znám už víc než jedenáct let, a její kousky mám opravdu ráda.“
Dáváte na rady stylistů, nebo si outfity skládáte sama?
„Někdy ano. Ne každý styl vám sedne a vy zase nesedíte každému stylistovi, takže je to vždycky o souhře. Ráda si z těch rad beru inspiraci, skládám si je jako malé střípky a postupně z toho vzniká něco vlastního. Nejdůležitější pro mě ale je, aby výsledek byl pořád autenticky můj.“
Jaký váš módní „přešlap“ vám dnes zpětně přijde úsměvný?
„Upřímně, všechny módní přešlapy mi dnes přijdou spíš úsměvné. V kontextu toho, co se děje ve světě, je móda vlastně maličkost – kdybychom řešili jen tohle, byl by svět docela hezké místo. Ale jeden moment si vybavuji docela přesně. Asi před osmi lety jsem byla na Slovensku na premiéře mého manžela. Bylo teplo, tak jsem tomu přizpůsobila i outfit, který jsem si vezla. Jenže se náhle ochladilo. A protože je pro mě komfort zásadní – a to znamená i to, že mi nesmí být zima – sáhla jsem po prvních silonkách, které jsem sehnala. Neměla jsem čas řešit, jestli jsou ‚neviditelné‘, nebo módní. Výsledek byl, řekněme, dost nešťastný. Vzniklo z toho docela velké faux pas, protože jinak bych si silonky do otevřených bot nikdy nevzala. Ale v tu chvíli pro mě bylo důležitější zdraví než módní pravidla. A i když to tehdy vyvolalo docela rozruch, dnes se tomu už jen směju.“
Jaký outfit vás v poslední době nejvíc potěšil?
„Nedávno jsem se vrátila z Itálie, a tam je to pro mě vždycky obrovský zážitek. Ta země módou doslova dýchá, je to taková její přirozená součást. Nejvíc mě baví malé, autentické butiky – ne ty řetězcové, které najdete všude, ale právě ty místní. Často tam stojí Italka, se kterou si jazykově nerozumíme, ale přes módu si nakonec porozumíme úplně dokonale. A právě tam jsem viděla spoustu nádherných outfitů, které mě opravdu nadchly. Na druhou stranu si uvědomuji, že jsou to vlastně docela povrchní věci a svět na nich nestojí.“
Když si pořizujete nový kousek, přemýšlíte o něm, nebo nakupujete spíše impulzivně?
„Spíš o tom přemýšlím, hlavně z hlediska udržitelnosti. Nemusíme mít všechno – je dobré se zamyslet nad tím, odkud oblečení pochází a za jakých podmínek vzniklo. Pokud je něco velmi levné, ale vydrží jen chvíli, nemá to podle mě smysl. Snažím se k nákupům přistupovat vědomě. Oblečení také posílám dál – daruji ho blízkým nebo kolegyním, případně ho dávám do sběrných kontejnerů. Při výběru nových věcí dávám přednost českým návrhářům. Rozumím tomu, proč jsou jejich kousky dražší – stojí za nimi kvalitní materiály, práce krejčích i samotná tvorba. Řetězcům se spíš vyhýbám. Raději si pořídím méně věcí, ale takových, které mi vydrží krásné dlouhá léta.“
Zdroj: Autorský text
